modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

tečnosti jde o heterogenní amalgám ras vybavených
odlišnými vrozenými schopnostmi. 197 Tato okolnost
vysvětluje například existenci otroctví, která znepokojovala
novodobé teoretiky svobody, ve starověké řecké
demokracii nebo v republikánském Římě. 198 James
Cowles Prichard nedokázal podle Courteta pochopit,
že uvnitř moderního národa existuje více ras s rozdílným
nadáním, které mohou dosáhnout novodobého
ideálu rovnosti pouze prostřednictvím vzájemného
míšení. Courtet tento proces vítal, Arthur de Gobineau
se jej děsil. Victor Courtet se postavil proti snaze
historiků počátku devatenáctého století vyprávět
příběh národa; skutečným subjektem dějin je podle
jeho názoru rasa. Nezpochybňoval Micheletovu tezi,
že cílem a aspirací historického vývoje, který demonstrovala
Francouzská revoluce, je svoboda a rovnost.
Tohoto žádoucího stavu však nebude dosaženo politickým
bojem, ale prostřednictvím míšení jednotlivých
ras.
Zdůrazněním sociálních konfliktů (i když je chápal
jako epifenomén hlubších rasových antagonismů) učinil
Victor Courtet bezděčně krok od saint-simonismu
k protomarxismu. 199 Rasová teorie nesdílela s marxismem
pouze ideové zázemí v saint-simonismu, ale
rovněž relativizaci a dekonstrukci konceptu moderního
národa, který se právě vynořil jako svrchovaná
politická entita. Zatímco marxismus poukazoval na
sociální nerovnost a třídní boj uvnitř národní komunity,
jež demaskují patriotismus jako falešnou ideologii
zakrývající skutečnost brutálního vykořisťování,
rasová teorie v podání Victora Courteta a Arthura de
Gobineaua odhalila národní společenství jako nesourodou,
historicky nahodilou směs odlišných rasových
skupin, jejichž rozdílné vrozené nadání může vyústit
do antagonistických zájmů a konfliktů. Rasová solidarita
krve převáží nad pocitem národní sounáležitosti.
Z tohoto důvodu označila Hannah Arendtová rasovou
ideologii (podobně jako marxismus) za efektivní
nástroj pro vyvolání občanské války.
Byl to odchovanec saint-simonismu Victor Courtet
(a nikoliv Arthur de Gobineau), kdo zřejmě jako
první nastínil způsob proměny rasového výkladu
dějin v politickou ideologii a aktivismus zaměřený na
totální rekonstrukci lidské společnosti. Etnické změny,
které údajně souvisejí se změnami fyziologickými,
označil za primární příčinu politických a sociálních
transformací a revolučních převratů. 200 Na rozdíl od
liberálů, kteří se domnívali, že charakter společnosti
vyplývá z kvality jejích institucí, Courtet prohlašoval,
že povaha společnosti je dána jejím etnickým
a rasovým složením. Revoluce a historický vývoj jsou
výrazem fatalismu krve a historie je pouhým odrazem
kolektivní fyziologie národů. Victor Courtet tak ve
svých úvahách v předhůří Alp, s nimiž se svěřil Thévenotovi,
historizoval učení fyziologů.
Courtetovo pojetí dějinné látky je antiindividualistické;
člověka v dějinách viděl zejména jako příslušníka
rasy, nikoliv jako autonomního jedince vybaveného
svobodnou vůlí. 201 Arthur de Gobineau později
v Pojednání o nerovnosti lidských ras nazval zmíněný
přístup spočívající ve zdůraznění kolektivistického
rasového a civilizačního aspektu lidské existence na
úkor rozměru individuálního a politického „morální
geologií“ („la géologie morale“). 202 Courtet vždy zdůrazňoval,
že etnická a rasová stabilita je zárukou stability
politické a sociální. Politická nesoudržnost Francie
vyplývá z nestability krve. Francie, jejíž obyvatelstvo
je údajně beznadějně smíšené, proto potřebuje příměs
cizí etnické a rasové krve, která by ji sladila s „přírodními
zákony“. 203 V těchto úvahách jako by zaznívala
předzvěst rezignace Francie v roce 1940 na obranu
před nacistickým protivníkem, jehož převaha více
než z vojenské nadřazenosti 204 vyplývala z hypnotické
„přítažlivosti“ revitalizační rasové revoluce.
Jean Boissel označil Victora Courteta za „proroka
budoucnosti“, zatímco Arthura de Gobineaua za
„věrozvěsta minulosti“. Zároveň poněkud sporně zdůraznil,
že Třetí říše a její rasový totalitarismus nevděčí
za nic ani jednomu ze zmíněných autorů, protože pro
oba francouzské myslitele představovala „čistá árijská
rasa“ starobylou zaniklou entitu, kterou již nelze vzkřísit.
205 Victor Courtet byl navzdory většímu časovému
odstupu bližší duchu nacismu než katolický fatalista
a pesimista Arthur de Gobineau. 206 Podle Courteta
musí po vědecké revoluci, která promění prostřednictvím
rasového výkladu dějin politické vědy ve vědy
pozitivní, následovat revoluce politická. Tato revoluce
bude mít povahu celoevropského rasového hnutí,
jež každé rase přidělí opět místo, které ji náleží v hierarchii
bytí na základě jejích vrozených schopností
a kvalit.
*
Nabízí se otázka, proč se Arthur de Gobineau
nikde ve svém rozsáhlém díle včetně Pojednání o nerovnosti
lidských ras nezmínil o Victoru Courtetovi,
muži, který předznamenal prakticky všechny jeho
teze? V první knize Pojednání o nerovnosti lidských
ras Arthur de Gobineau tvrdil, že podal souhrn všech
95