modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
advacet členů a do třetí třicet devět příslušníků hnutí.<br />
Saint-simonisté, kteří se usadili jako komunita<br />
v rue Monsigny, hlásali androgynní povahu Boha,<br />
volnou lásku a na<strong>pro</strong>stou rovnost pohlaví. 185 Dominance<br />
Saint-Simonova hnutí v pařížském a tím i ve<br />
francouzském intelektuálním životě ale netrvala<br />
dlouho. Nepříliš přesvědčivá imitace katolické církve<br />
a excentrické akce typu hledání ženského Mesiáše na<br />
Blízkém východě 186 začaly působit směšně. Vypukly<br />
spory mezi střízlivě uvažujícím Bazardem a Enfantinem,<br />
který se vžíval do úlohy náboženského <strong>pro</strong>roka,<br />
odpůrce instituce manželství a hlasatele volné lásky<br />
a ženské emancipace. 29. listopadu 1831 došlo k otevřené<br />
roztržce. Čelní představitelé hnutí jako Pierre<br />
Leroux, Jules Lechevalier a Abel Transon zběhli do<br />
tábora Charlese Fouriera. 187 Excentrický způsob života<br />
značně vyčerpal do konce roku 1832 finanční zdroje<br />
saint-simonistů a výrazně snížil jejich prestiž v očích<br />
veřejnosti. V květnu 1832 nechala vláda sídlo saint-simonistů<br />
uzavřít. Někteří předáci byli kvůli vyvolávání<br />
veřejného pohoršení postaveni před soud a odsouzeni<br />
na jeden rok do žaláře v Saint-Pélagie. Transformace<br />
hnutí do komunistické sekty se dovršila přesídlením<br />
do Ménilmontantu, nemovitosti, kterou vlastnil Enfantin<br />
a v níž se usadilo čtyřicet mužských členů. Byla<br />
to však již labutí píseň hnutí, které se záhy rozpadlo.<br />
Někteří historici zdůrazňují, že saint-simonské<br />
hnutí vydalo své plody až po letech, kdy jeho <strong>pro</strong>tagonisté<br />
stáli v čele modernizace francouzského ekonomického<br />
a politického života. 188 Industrializace<br />
byla ve Francii zahájena po <strong>pro</strong>dlevě způsobené revolucí<br />
a císařstvím prakticky až v průběhu třicátých let<br />
devatenáctého století. Saint-simonisté byli znepokojeni<br />
pomalou modernizací země, přičemž jejich obavy<br />
byly vzhledem k ekonomickému růstu tradičních<br />
rivalů na<strong>pro</strong>sto odůvodněné. Výrazně se například<br />
angažovali při budování francouzských železnic, které<br />
Enfantin nazýval „cestami budoucnosti“. 189 Nebylo<br />
<strong>pro</strong>to náhodné, že když byla 27. listopadu 1846 založena<br />
La Société d’études pour le canal de Suez, Francii<br />
v ní zastupovali bývalí Saint-Simonovi stoupenci Enfantin<br />
a Arlès-Dufour 190 . Zdá se, že existovaly „typické<br />
vlastnosti“ čelných představitelů saint-simonismu<br />
zahrnující pracovitost, podnikavost a idealistické<br />
zaujetí <strong>pro</strong> filantropii. Známé je i spojení bývalých<br />
saint-simonistů s režimem Napoleona III., který byl<br />
některými pozorovateli vnímán jako „saint-simonista<br />
na koni“. 191<br />
Warren Breckman napsal, že saint-simonismus<br />
představoval směs střízlivého kriticismu, sentimentálního<br />
humanismu a mesianistického utopismu. 192<br />
Podle Saint-Simonovy filosofie dějin dochází v evropské<br />
historii ke střídání „organických“ údobí sociální<br />
harmonie a jednoty s přechodnými „kritickými“<br />
obdobími střetů a vypjatých očekávání. Právě v takové<br />
epoše se podle Saint-Simona nacházela společnost<br />
na počátku devatenáctého století, přičemž do popředí<br />
vystoupil třídní konflikt mezi zaměstnavatelem<br />
a dělníkem jakožto pokračování staletého boje mezi<br />
otrokem a pánem. Proto je zapotřebí nahradit anachronický,<br />
nevýkonný a kompetitivní typ společnosti<br />
racionálním uspořádáním výroby a spotřeby. Výsledkem<br />
by mělo být sociální egalitářství, nikoliv však ve<br />
smyslu majetkové nivelizace, ale rovnosti příležitostí.<br />
193 Na rozdíl od pozdějších marxistů Saint-Simon<br />
nepovažoval vztah mezi prací a kapitálem za antagonistický.<br />
Francouzská společnost se musí <strong>pro</strong>měnit<br />
v průmyslový stát řízený vědeckou a podnikatelskou<br />
elitou, která zaujme místo po tradiční kněžské vrstvě.<br />
Jak ukázal Keith Michael Baker, Saint-Simon navázal<br />
na předchozí Sieyèsovo, Condorcetovo a Cabanisovo<br />
úsilí uzavřít Francouzskou revoluci vytvořením optimálního<br />
sociálního modelu. 194<br />
Saint-Simon se domníval, že jednu z hlavních<br />
překážek ustavení nového řádu představuje dědické<br />
právo, jež způsobuje ne<strong>pro</strong>duktivní akumulaci<br />
kapitálu a které by mělo být zrušeno. Stát by měl<br />
vyvlastnit rodinná jmění a přerozdělit je ve <strong>pro</strong>spěch<br />
„schopných“ jedinců, již svojí prací a důmyslem obohatí<br />
celou společnost. Robert Carlisle zdůraznil, že<br />
i když Saint-Simon nenavrhoval konfiskaci veškerého<br />
majetku, jeho požadavek ve svém důsledku znamenal<br />
radikální zásah do sociálních vztahů a „přehodnocení<br />
všech hodnot“. 195<br />
Saint-Simon byl sice reprezentantem raného socialismu,<br />
ale byl mu vzdálen jednoduchý ekonomický<br />
determinismus. Nejdůležitější <strong>pro</strong>středek k řešení<br />
základních <strong>pro</strong>blémů doby neviděl v hospodářských<br />
nástrojích, ale ve změně základních duchovních postojů<br />
a hodnotové orientace lidí. Obdobně jako někteří<br />
konzervativní představitelé francouzského katolicismu<br />
počátku devatenáctého století Saint-Simon nalezl<br />
ve svém spise Le nouveau christianisme kořeny moderní<br />
krize v <strong>pro</strong>testantské reformaci, která zplodila egoistický<br />
a sociálně rozkladný individualismus. Saint-Simonův<br />
německý žák Moritz Veit napsal v roce 1834,<br />
že Lutherovo „zanedbání univerzalismu zrodilo pocit<br />
egoismu, který nyní ovládl všechny společenské třídy“. 196<br />
74
Change language