modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

všechny obyčeje a přikázal jim, aby z nich vybrali obyčeje
nejkrásnější, tu by asi po zevrubné prohlídce každý
zvolil obyčeje své. Každý národ takto pokládá své vlastní
obyčeje za nejlepší ze všech. Není tedy pravděpodobné,
že by si z takových věcí mohl tropit smích někdo jiný než
šílenec. Že tak smýšlejí o svých obyčejích všichni lidé, je
možno doložit mnohými důkazy. Jeden z nich je i tento:
Dáreios si dal za své vlády zavolat Řeky, kteří byli
u jeho dvora, a ptal se jich, za jakou cenu by chtěli pojídat
maso svých mrtvých otců; oni odpověděli, že by tak
neučinili za žádnou cenu. Potom si dal Dáreios zavolat
několik Indů z kmene Kalatiů, kteří své rodiče pojídají,
a v přítomnosti Řeků, kteří pomocí tlumočníka rozuměli,
o čem se mluví, se jich ptal, za jakou cenu by dovolili,
aby jejich otcové po smrti byli spáleni. Oni vzkřikli velikým
hlasem a vyzývali ho, aby se nerouhal. Tak tomu je
s obyčeji (zde: nomoi; znamená to ovšem též „zákony“)
a myslím, že správně pravil v básni Pindaros, že obyčej
(zde: nomos) je králem všech.“ 3
Jedno z nejznámějších a nejvlivnějších starověkých
děl věnovaných antropologické problematice
O vzduchu, vodách a místech (Peri áerón, hydatón,
topón) je součástí sbírky 58 spisů nazvané Corpus Hippocraticum,
která je připisována Hippokratovi z Kóu. 4
Nejslavnější lékař starověku se v něm snažil překonat
protiklad „přirozenost versus zákon“ (fysis vs. nomos)
tezí, že přirozené prostředí a společenské uspořádání
představují dva klíčové faktory utvářející individuální
a kolektivní povahu národů. Hippokratés zdůraznil,
že zákony (nomoi) nejsou pouhými svévolnými lidskými
výtvory stojícími proti přirozenosti (fysis), ale
že vznikají na základě konkrétních přírodních, především
klimatických podmínek: „Co se nedostatku zápalu
a odvahy týče, hlavní příčina, proč nejsou obyvatelé
Asie tak bojechtiví jako Evropané a proč jsou jejich
obyčeje změkčilejší, tkví v podnebí. To nemá žádné
velké výkyvy ani směrem k horku, ani směrem k chladu
a jednotlivá období se od sebe zvlášť neliší. Proto také
(obyvatelé Asie) neznají ona náhlá hnutí mysli a silné
změny tělesných pocitů, jež patrně zjitřují temperament
a vedou k vášnivé nerozvážnosti. Rovnoměrnost podnebí
je toho uchraňuje. To jsou tedy důvody, proč jsou dle
mého mínění obyvatelé Asie slabší. A krom toho je to
i uspořádáním věcí veřejných … (Asiaté, kteří) nejsou
ovládáni samovládci, ale žijí svobodně a sami své věci
spravují … patří k nejudatnějším.“ 5 Tento sociální
environmentalismus či geografický determinismus se
stal charakteristickým antropologickým přesvědčením
antiky a teoretickým rámcem Poseidóniových,
Caesarových nebo Tacitových děl.
Hippokratés a jeho pokračovatel Galénos z Pergamu,
kteří platili ve středověké Evropě za nejvlivnější
autority v empirických vědách o člověku, založili svůj
systém na korespondenci mezi mikrokosmem lidského
těla a makrokosmem přírody. Čtyřem živlům
(vzduchu, vodě ohni a zemi) a čtyřem primárním
kvalitám (teplu, studenu, vlhku a suchu) odpovídaly
podle jejich mínění čtyři hlavní šťávy (humor) lidského
těla zahrnující krev (řecky haima, latinsky sanguis),
sliz (řecky flegma), žlutou žluč (řecky cholé) a černou
žluč (řecky melaina cholé). Jejich vzájemným míšením
údajně vzniká výsledný temperament lidské osobnosti
(latinsky temperamentum). 6 „Antropologové“ ve středověku
dále vycházeli z klasické aristotelské teze, že
hmotný svět je tvořen látkou a formou, 7 přičemž látka
se neustále uskutečňuje prostřednictvím různých
forem. Elementární formy jsou představovány čtyřmi
živly, zemí, ohněm, vodou a vzduchem, které jsou
přítomny v těle všech živých bytostí. Základní fyzické
ustrojení lidí vyplývá z vlastností převládajícího živlu;
flegmatické založení je jako voda studené a vlhké, sangvinická
povaha je jako vzduch horká a vlhká, cholerické
založení je obdobně jako oheň horké a suché
a melancholické ustrojení je podobně jako země studené
a suché. Již v raném středověku západní kronikáři
a encyklopedisté zdůrazňovali v duchu antického
environmentalismu, že kolektivní povaha – temperament
– národů je dána podnebnými vlivy a kvalitou
půdy. 8 Isidor ze Sevilly napsal, že zatímco Římané jsou
vážní, Řekové jsou lehkomyslní, Afričané prohnaní
(uersipelles) a Galové hrdí a divocí. 9
Středověkou a raně novověkou „antropologii“, to
znamená výklad příčin lidské fyzické a sociokulturní
odlišnosti, nelze pochopit bez přihlédnutí ke značnému
vlivu, jemuž se navzdory doktrinální obezřetnosti
církevních autorit těšila mezi západními vzdělanci
přibližně od třináctého století, kdy došlo rovněž
především arabským prostřednictvím k recepci Aristotelovy
filosofie přírody, astrologie. 10 Astrologie se
prosadila především proto, že vliv hvězd byl pochopen
jako účinná příčina (causa efficiens) působící na
všechny pozemské předměty a umožňující přechod
věcí z možnosti (potence) do uskutečnění (aktu). Určitou
úlohu mohlo sehrát rovněž oslabení víry ve filosofickou
koncepci pasivní možnosti věcí. 11 Někteří
stoupenci astrologie byli přesvědčeni o tom, že hmota
postrádá vnitřní aktivní princip, který by jí umožňoval
nabývat spontánně formu. 12 Hvězdy proto podle jejich
28