modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
židovského původu, se intenzivně zajímal o rasovou<br />
a etnickou <strong>pro</strong>blematiku. Roku 1839 vydal společně<br />
s Ismaïlem Urbainem, 53 jediným představitelem<br />
saint-simonské školy černé pleti, sborník Lettres sur<br />
la race noire et la race blanche. V jeho úvodu Gustave<br />
d’Eichthal napsal, že Ismaïl Urbain přijel do Paříže<br />
velmi mlád z Cayenne, hlavního města Francouzské<br />
Guyany, a byl obětí silných rasových předsudků.<br />
D’Eichthal, který si dobře pamatoval ústrky, jímž byl<br />
vystaven v dětství, se s Urbainem sblížil, pokládal jej<br />
za přítele a společně určitou dobu obývali Ménilmontant:<br />
„Urbain a já, …, pokud hovoříme o nás dvou, to<br />
je černoch a žid, oba zavržení a oba <strong>pro</strong>roci.“ 54 Victor<br />
Courtet převzal d’Eichthalovu tezi o existenci ras<br />
s převahou maskulinní, nebo femininní složky. 55 Zmíněnou<br />
představu sdíleli rovněž Omalius d’Halloy, který<br />
přednášel v tomto duchu v <strong>pro</strong>sinci 1851 v Pařížské<br />
etnologické společnosti, 56 a zejména Arthur de Gobineau,<br />
jenž v Pojednání o nerovnosti lidských ras přiřkl<br />
postavení „maskulinní rasy“ Číňanům a „femininní“<br />
Indům. 57<br />
Dne 21. ledna 1848 byl Victor Courtet potvrzen<br />
ve funkci zástupce tajemníka Pařížské etnologické<br />
společnosti. V následujícím roce vydal studii Tableau<br />
ethnographique du genre humain, ouvrage orné de 32<br />
gravures, représentant les types des peuples tant anciens<br />
que modernes, která byla jeho posledním publikovaným<br />
dílem věnovaným etnografii a politickým vědám.<br />
Její závěr, který vyzýval v kiplingovském duchu Evropany,<br />
aby se zasadili o civilizační povznesení domorodých<br />
obyvatel Afriky, stále čerpal ze saint-simonského<br />
reformátorského a emancipačního étosu. Courtet<br />
zároveň varoval před zneužitím odpovědnosti, již mají<br />
představitelé Západu vůči méně rozvinutým společnostem,<br />
a před krutostí a brutalitou, které příliš často<br />
do<strong>pro</strong>vázejí a kom<strong>pro</strong>mitují civilizační misi. 58 Jeho<br />
hlavní dílo La Science politique fondée sur ľhistoire<br />
universelle des peuples mělo ve své konečné podobě<br />
zahrnovat tři díly. 59 Tento záměr již Victor Courtet<br />
nerealizoval. I když se Courtet jako aktivní badatel<br />
odmlčel, nadále se zabýval například indoevropeistikou.<br />
60 V roce 1859 uskutečnil další studijní cestu do<br />
Anglie; navštívil Britské muzeum, v němž <strong>pro</strong>čítal<br />
svazky Asiatic Researches a další díla především z oblasti<br />
indologie.<br />
Dne 16. <strong>pro</strong>since 1851 Victor Courtet uzavřel sňatek<br />
se svojí sestřenicí Marie-Elisabeth-Claire-Baptistine<br />
Courtetovou, která se rovněž narodila v ĽIsle. Jejich<br />
dvě děti se jmenovaly Marie-Martha, která vstoupila<br />
do kláštera, a Albin-Paul-Gabriel-Dominique-Victor.<br />
61 Victor Courtet zemřel po krátké nemoci 4. září<br />
1867 na svém zámku v Lamotte-Faucon. Kněz, který<br />
mu udělil poslední pomazání, premonstrát opatství<br />
Saint-Michel-de-Frigolet, napsal v osobním dopise<br />
Louise Courtetové, sestře zesnulého, že Courtet <strong>pro</strong>jevil<br />
v posledních chvílích svého života hlubokou oddanost<br />
křesťanské víře. Tuto konverzi dokládá i skutečnost,<br />
že několik let před svojí smrtí nechal Courtet<br />
zřídit v severozápadní věži zámku malou kapli, již<br />
údajně často navštěvoval. Ve své závěti vyjádřil přání,<br />
aby byla ve výroční den jeho úmrtí sloužena mše. Tělo<br />
Victora Courteta bylo uloženo v ĽIsle-sur-la-Sorgue<br />
do rodinné hrobky. 62<br />
*<br />
Viděli jsme, že Courtetův intelektuální vývoj byl ve<br />
svých počátcích výrazně ovlivněn jeho sporem s „vůdci“<br />
saint-simonismu. Podle Courteta saint-simonisté<br />
nepochopili některé epizody ze života svého Mistra,<br />
například jeho vztah k Madame de Staël a další případy<br />
nevěry, které neměly žádný vztah k praktikování<br />
„volné lásky“, ale jež údajně představovaly Saint-<br />
-Simonův pokus o nalezení důkazu, že výjimečné<br />
schopnosti jsou dědičné. 63 Victor Courtet v dopise<br />
čelným představitelům saint-simonismu zdůraznil, že<br />
to, co vládne světu, je schopnost, která je <strong>pro</strong>duktem<br />
zrození. Zrození přiděluje každé bytosti místo, jež jí<br />
náleží v univerzální hierarchii bytí. Rozdíly ve schopnostech<br />
musejí být základem každého třídění. 64 Tato<br />
myšlenka nebyla mezi příslušníky saint-simonismu<br />
nijak ojedinělá; například Saint-Simonův žák Moïse<br />
Retouret uveřejnil 7. listopadu 1831 v Le Globe článek,<br />
ve kterém tvrdil, že „tajemství všech revolucí minulosti,<br />
přítomnosti a budoucnosti“ spočívá ve skutečnosti, že<br />
každému člověku náleží pouze takové místo, jež odpovídá<br />
jeho přirozenosti.<br />
Počátkem třicátých let devatenáctého století byl<br />
Courtet ovlivněn orientalismem, který od osmdesátých<br />
let osmnáctého století vyzařoval z britské Kalkaty<br />
a jenž od prvního desetiletí devatenáctého století zdomácněl<br />
ve Francii a Německu. 65 Na rozdíl od stoupenců<br />
„orientální renesance“, kteří hlásali novou religiozitu<br />
přicházející z Východu, Victora Courteta zaujala ve<br />
spisech Williama Jonese nebo Abrahama Hyacintha<br />
Anquetil-Duperrona zejména indická soustava kast.<br />
Jean Boissel nepochyboval o tom, že bez zmíněné orientální<br />
inspirace by Victor Courtet rozvíjel Saint-Simonovu<br />
„sociální fyziologii“ odlišným způsobem. 66<br />
Victor Courtet již ve svém druhém dopise Thé-<br />
88
Change language