modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

odraz či obraz činnosti mozku v jemných nuancích.
A s ostatními rysy je to většinou už zcela absurdní.
Proč by měl zrovna tvar nosu nebo úhel lícních kostí
souviset s myšlením člověka.; souvisejí leda tak se
schopností čichat a kousat. Další Lavaterovou chybou
bylo, že se věci spolu související snažil zobecnit jako
jevy charakteristické pro všechny lidi. Zaměnil individuální
a obecné.
legitimita, označení oprávněnosti státu (vlády) vystupovat
jako politická moc. Každá komplexní forma lidské
společnosti je konfrontována s otázkou legitimity,
tedy s otázkou, zda a proč si její řád zasluhuje loajalitu
členů společnosti. V liberálních demokraciích je za
základní legitimizační princip uznáno veřejné mínění,
které se utváří v rámci mimopolitické občanské
společnosti.
liberalismus, systém ekonomických, politických,
sociálních, etických a jiných hodnot (individualismus,
politická svoboda, tolerance, omezení státního paternalismu,
tržní koordinace ekonomických vztahů)
a doktrín (dělba moci, svoboda obchodu), na nichž
jsou založeny demokratické státy; v moderní podobě
byl vymezován počínaje 17. stoletím v dílech zejména
Barucha Spinozy, Johna *Locka, Charlese-Louise
*Montesquieua, v ekonomii především Adamem
*Smithem a nejnověji Friedrichem Augustem von
*Hayekem a Miltonem *Friedmanem. Jako způsob
myšlení a rozvažování o člověku a politice inspiroval
liberalismus během posledních čtyř století mnoho
politických hnutí v Evropě i mimo ni. Protože měl
liberalismus v Evropě dlouho výsadní postavení, zdá
se nemožné jej definovat bez ztotožnění se západní
civilizací. Liberální myšlení bylo také spojováno s četnými
politickými stranami, ačkoli označení „liberální“
bylo poprvé použito pro politickou stranu ve Španělsku
v roce 1810, jejíž program kopíroval anglický konstitucionalismus.
Počátky moderního liberalismu jsou
nejzřetelnější v myšlení a politice spojených s anglickou
revolucí v roce 1688. Redukovat liberalismus na
jedinou teoretickou tezi je nemožné, k jeho hlavním
principům však patří víra v nejvyšší hodnotu jednotlivce,
jeho svobody a práva. Předpokladem je přesvědčení,
že jednotlivec má přirozená práva, která existují
nezávisle na vládě či státu, a která by měla být vládou
(státem) a proti vládě (státu) chráněna.
Locke John (29. 8. 1632, Wrington, Somerset, Anglie –
28. 10. 1704, Oates, Essex, Anglie), anglický empirický
filozof, teoretik státu a práva. V pojetí státu vycházel
z teorie společenské smlouvy a přirozeného práva.
Long Edward (1734–1813), anglický právník a spisovatel.
V letech 1757 až 1769 působil jako soudce na
Jamajce. Longovo dílo History of Jamaica (1774) je
považováno za jeden z prvních otevřeně rasistických
spisů v dějinách západní literatury.
Mill John Stuart (20. 5. 1806, Londýn, Anglie – 8. 5.
1873, Avignon, Francie), britský filozof, logik a etik;
představitel pozitivismu. Byl ovlivněn Georgem Berkeleym,
Davidem *Humem, Jeremym *Benthamem
a Augustem *Comtem. Vytvořil systém tzv. induktivní
logiky, zejména metodu kauzální analýzy. V návaznosti
na Adama Smitha a Jeremy Benthama již plně vyjádřil
požadavky podnikavosti svobodných jednotlivců:
každý má sledovat svůj vlastní zájem, prospěch a zisk
– pokud je to v souladu s právním řádem a hospodářskými
zákony, a tak nepotlačuje zájmy a prospěch
druhých. Tím, že v podnikání uspějí nejschopnější,
budou zájmy jednotlivců v souladu se zájmy celku.
Hlavní díla: Principy politické ekonomie, Logický systém,
Utilitarismus, Poddanství žen.
Montesquieu Charles-Louis de Secondat, baron de la
Brède et de Montesquieu (18. 1. 1689, zámek La Brède
u Bordeaux, Francie – 10. 2. 1755, Paříž, Francie),
francouzský filozof, sociální myslitel, historik a spisovatel;
jeden z představitelů francouzského osvícenství.
Smysl filozofie viděl v poznávání příčinných souvislostí
materiálního světa, který ač stvořen Bohem,
pohybuje se nezávisle na Bohu. Základní politickou
hodnotou byla pro něho občanská svoboda, jež musí
být jištěna rozdělením moci na tři nezávislé složky
– zákonodárnou, soudní a výkonnou. Tímto názorem
ovlivnil tvorbu ústavních aktů Velké francouzské
revoluce i ústavu Spojených států z roku 1787.
Morton Samuel George (26. 1. 1799, Philadelphia,
Pennsylvania, USA – 15. 5. 1851, Philadelphia, Pennsylvania,
USA), americký lékař, antropolog a geolog;
průkopník rasové teorie. Morton dokončil v roce 1820
medicínu na Pennsylvánské univerzitě a roku 1823 na
Edinburghské univerzitě. Po návratu do Spojených
států amerických se věnoval lékařské praxi a působil
jako profesor anatomie na Pennsylvánské univerzitě.
Od roku 1830 se věnoval sběru lebek, které podle jeho
názoru prokazovaly existenci pěti základních lidských
ras. Přiklonil se k polygenismu a tuto tezi obhajoval
v polemice s reverendem Johnem Bachmanem. Morton
publikoval rozsáhlou studii Crania Americana, or
a Comparative View of the Skulls of Various Aboriginal
Nations of North and South America s předmluvou
nazvanou Varieties of the Human Species (1839).
153