modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

ho myšlení teprve začíná. Zastávám názor, že Gobineauova
kniha nebyla navzdory svému ohlasu a vlivu
originálním dílem, ale výtvorem nadaného kompilátora,
jenž dokázal literárně atraktivním způsobem
uchopit řadu již mnoho let existujících a široce diskutovaných
témat první poloviny devatenáctého století.
V roce 1850 napsal skotský anatom Robert Knox
(obr. 2), že „rasa neboli dědičný původ jsou vším; dává
člověku jeho cejch“. 18 Arthur de Gobineau vydal své
hlavní dílo až o tři roky později. V době Knoxova
sebevědomého prohlášení byly stavební kameny rasové
teorie položeny; po roce 1850 již nebyl prostor pro
žádného „zakladatele moderního rasismu“. Zvláštní
pozornost budu proto věnovat především osobnosti
o generaci staršího Victora Courteta, neprávem opomíjeného
francouzského spisovatele a veřejného činitele,
kterého Jean Boissel označil za „prvního teoretika
rasové hierarchie“ 19 a jehož spisy prozrazují některé
dosud skryté intelektuální a historické souvislosti zrodu
moderního rasismu. Ve svém historickém exkurzu
naznačím, že ambice Victora Courteta zahrnující
vytvoření politické teorie, jež by zohlednila odlišnosti
ve fyzické a kognitivní konstituci lidí, byly téměř
shodné s aspiracemi velkého francouzského myslitele
šestnáctého století Jeana Bodina. Odlišnost v jejich
přístupu, který spočívá v rozdílu mezi biologickým
esencialismem na straně jedné a astrálním environmentalismem
na straně druhé, odráží předěl mezi
středověkou syntézou aristotelského hylemorfismu,
Hippokratova učení a astrologie, neschopnou konceptualizovat
biologickou rasu, a novověkým naturalismem,
který učinil z rasové teorie součást politické
kultury moderního Západu. Zatímco Jean Bodin byl
přesvědčen o tom, že moudrá politika musí respektovat
„povahu místa“, podle Victora Courteta lze stabilní
politický řád vytvořit pouze prostřednictvím zohlednění
rasy.
Na základě stručného exkurzu do francouzského
intelektuálního a duchovního života v prvních desetiletích
devatenáctého století se pokusím ukázat, že na
prahu moderní doby nebyla jednou z hlavních inspirací
rasové ideologie snaha ospravedlnit podřadné
postavení ekonomicky vykořisťovaného domorodého
obyvatelstva zámořských kolonií (jak se domnívají
neomarxisté) nebo kontrarevoluční úsilí historicky
frustrované aristokracie zdůvodnit svým rasově nadřazeným
původem anachronická privilegia (jak tvrdila
Hannah Arendtová), ale jev, který Friedrich August
von Hayek nazval ve stejnojmenné knize „kontrarevolucí
vědy“ 20 a jenž vyplynul z politické imaginace
počátku devatenáctého století. Aspirací Victora Courteta
bylo vytvořit v duchu saint-simonismu meritokratický
politický systém založený na „přirozené“
nerovnosti ras, jenž nápadně připomínal společnost
ovládanou kognitivní elitou, kterou představili ve své
knize Charles Murray a Richard Herrnstein. Moderní
rasová teorie nebyla výlučně „plantážnickou antropologií“
nebo obranou „umírající třídy“, ale měla představovat
nástroj k dosažení maximální společenské
efektivity a prostředek překonání skutečné či domnělé
národní stagnace a zaostalosti. Ztělesňovala princip
palingeneze 21 opírající se o mesianistickou ideologizaci
moderní vědy.
Poznámky
1 The Bell Curve: Intelligence And Class Structure In American
Life, 1994.
2 Cit. Chesterton, Gilbert Keith, 1992, str. 66, překlad Jan Čulík.
3 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 27.
4 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 28.
5 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 28.
6 Problematika rasismu jako extremistického hnutí viz Balibat, Etienne
a Immanuel Wallerstein, 1991; Snyder, Louis L., 1968, str.
14–17; Seton-Weston, Hugh, 1977, str. 355–381; Miles, Robert,
1989, str. 88–90, 113–121; Gilroy, Paul, 1991, str. 43–71; Anthias,
Floya a Nira Yuval–Davis, 1992, str. 21–60.
7 Již od šedesátých let dvacátého století se někteří autoři (například
Frank B. Livingstone) snažili namísto kategorie rasy prosadit
tzv. klinální přístup k fyzické variabilitě lidstva spočívající v zohlednění
postupných změn v souvislých populacích organismů
a jejich vzájemného prolínání (klin nebo klina je překladem anglického
termínu cline, jenž pochází z řeckého slova klinein –
„naklánět se“). V závěru dvacátého století se odmítání existence
rasy stalo především v anglosaském akademickém světě takřka
conditio sine qua non „politické korektnosti“. Na internetových
stránkách American Anthropological Association je uvedeno,
že „race is not a scientifically valid biological category“. Richard
Lewontin a Stephen Jay Gould byli hlavními autory televizního
pořadu z roku 2003, sponzorovaného z prostředků Ford Foundation,
který nesl příznačný název Race: The Power of an Illusion.
Někteří současní badatelé nicméně nadále tradiční pojetí
rasy obhajují, viz například Sarich, Vincent a Frank Miele, 2004,
i když i oni většinou používají kategorii rasy spíše v „klinálním“
pojetí.
8 Již 1. února 1849 prohlásil v britském parlamentu Benjamin Disraeli:
„Race implies difference, difference implies superiority, and
superiority leads to predominance“ (Speech in the House of Commons,
1. února 1849, in Caleroft, H.G., 1881, str. 288; cit. Odom,
Herbert H., 1967, str. 9).
9 Všeobecná encyklopedie Diderot, Praha, 1997, str. 645.
10 Arthur de Gobineau viz Budil, Ivo T., 2002, str. 188–193, Gobineau,
Arthur de, 1853–1856; Biddiss, Michael Denis, ed., 1970a,
1970b; Crouzet, Michel, 1990; Černý, Václav, 1939.
17