modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

ly mezi členy expedice prudké spory, které vyvrcholily během
zastávky na ostrově Mauritius dezercí čtyřiceti šesti námořníků.
Výpravě docházely zásoby, účastníci expedice trpěli kurdějemi
a úplavicí a nemoci podlehl i samotný Nicolas Baudin. Přeživší
účastníci se vrátili do Francie v roce 1804, kdy již mezitím činnost
Société des Observateurs de ľHomme prakticky ustala. Etnografická
kolekce nashromážděná během expedice se stala majetkem
cisařovny Josefíny, v roce 1814 byla částečně zničena a roku
1829 byl zbytek rozprodán. Pravděpodobně největším přínosem
Baudinovy výpravy byl etnografický výzkum Cuvierova žáka
Françoise Pérona, který prováděl experimentální „měření fyzické
síly u Tasmánců, Australanů, Malajců, Timořanů a Evropanů“
(Stocking, George W., 1964, str. 143–145).
124 Stocking, George W., 1964, str. 137.
125 Broca, Paul, 1869, Histoire des progrès des études anthropologiques
depuis la fondation de la Société en 1859, Mémoires de
la Société d´Anthropologie, 3:107–108; Hamy, Ernest Théodore,
1901, Un chapitre oublié de ľhistoire de ľanthropologie française,
Association française pour ľavancement des sciences, Compte
rendu de la 30 me session, Première partie, 1901, str. 75–76.
126 Redakce sídlila v rue des Saints-Pères 64; Boissel, Jean, 1972, str.
122.
127 Boissel, Jean, 1972, str. 116.
128 Davies, John P., 1955; McLaren, Angus, 1974, 1981; Giustino,
David de, 1975; Parssinen, Terry M., 1974; Shapin, Steve, 1975;
Cooter, R. J., 1976.
129 Termín frenologie vytvořil Thomas Forster a zpopularizoval
jej Johann Gaspar Spurzheim. Frenologie viz Lewes, George,
1857, Blackwood´s Magazine, 82, str. 665; Lantéri-Laura, Georges,
1970; Barnes, Barry a Steven Shapin, eds., 1979; McLaren,
Angus, 1981; Clarke, Edwin C. a L. S. Jacyna, 1987, str. 220–244,
267–285; Jacyna, L.S., 1987; Renneville, Marc, 2000.
130 McLaren, Angus, 1981.
131 Franz Joseph Gall viz Blondel, Charles, 1914; Delaunay, Paul,
1928; Lanteri-Laura, Georges, 1970; Temkin, Oswei, 1947;
Young, Robert, 1970.
132 Physiognomische Fragmente zur Befoerderung der Menschenkenntniss
und Menschenliebe (Leipzig, 1775–1778). Fyziognomie
viz Tytler, Graeme, 1982; Richards, Graham, 1992, str. 249–270.
133 Recherches sur ľanatomie du système nerveux en général et du
cerveau en particulier (Paris, 1809); hlavní Gallovo čtyřsvazkové
dílo Anatomie et physiologie du système nerveux en général et du
cerveau en particulier vycházelo v letech 1810 až 1820.
134 Pozdější Balzakův osobní lékař.
135 Následovaly spisy Histoire naturelle et philosophique de ľhomme
(1817) od F. Chatela, Analyse d’un cours du docteur Gall (1818)
od Nicolase Philiberta Adelona a Tableau analytique et critique
de ľouvrage de M. Gall (1822) Jeana Baptisty Demangeona.
136 Spurzheimovy práce zahrnovaly Observations sur la phrénologie
(1818), Essai philosophique sur la nature morale et intellectuelle
de ľhomme (1820), Encéphalotomie, ou du cerveau sous ses rapports
anatomiques (1821), Précis de phrénologie (1825) a Manuel
de phrénologie (1832).
137 Postavení frenologie bylo posíleno také poté, kdy ve druhé polovině
dvacátých let devatenáctého století Jean Baptiste Bouillaud
a Joseph Vimont ukázali, že poškození různých částí mozku
negativně ovlivňuje specifické funkce, například řeč.
138 François Joseph Victor Broussais, patolog a osobní lékař prvního
orleánského ministerského předsedy Casimira Periera, byl
znám jako „Mirabeau z Val de Grâce“ (pařížská vojenská nemocnice)
(Bonnette, P., 1939). Ve studii De ľirritation et de la folie
(1828) obhajoval materialistický monismus. Podle Broussaise
byly všechny choroby vyvolány nervovým podrážděním; jako
terapii navrhoval v zájmu obnovení rovnováhy organismu intenzivní
krvácení. Tato metoda však měla během epidemie cholery
v roce 1832 katastrofální následky a podle některých autorů se
Broussais obrátil k frenologii ve snaze napravit svoji reputaci.
Po roce 1836 začal výrazně levicově zaměřený Broussais pořádat
oblíbené veřejné přednášky propagující frenologii, které se
vyznačovaly silně politizujícím charakterem. Ve spise Leçons de
phrénologie (1839) nabádal lékaře, aby se nevzdávali studia mysli
ve prospěch metafyziků: „Ľâme, c´est un cerveau agissant et rien
de plus“ (cit. McLaren, Angus, 1981, str. 7).
139 Například Qu’est-ce que la phrénologie? (1836) od Françoise
Louise Léluta, Traité de phrénologie humaine et comparée (1832)
od Josepha Vimonta, Leçons de phrénologie (1834) od Henriho
Scoutettena, Introduction à ľétude philosophique de la phrénologie
(1836) od G. L. Bessièra, Aperçu critique des théories sur les idées
et les facultés humaines (1836) od J. N. Periera, Hygiène morale
ou application de la physiologie à la morale et à ľéducation (1837)
od Casimira Broussaise, De la phrénologie (1839) od P. H. Azaise
a La physiognomonie et la phrénologie od Jeana Baptisty Isidora
Bourdona.
140 McLaren, Angus, 1981, str. 8.
141 Rechercher dans ľhistoire des sciences et de la philosophie les premières
notions de la science phrénologique.
142 Například P. H. Azais tvrdil ve studii De la phrénologie (1839), že
duše je pouhým souhrnem všech idejí. J. Fossati napsal v knize
Manuel practique de phrénologie (1845), že frenologie musí skoncovat
s církevním vměšováním do lékařství, výchovy, morálky
a psychologie. Thomas Labbey zase v La Phrénologie et le jésuitisme
(1843) obvinil církev, že se za jejími útoky na vědu skrývá
snaha těžit z nevědomosti lidí.
143 Rasový determinismus v díle Paula Brocy viz Williams, Elizabeth
A., 1994, str. 241, 259, 265.
144 McLaren, Angus, 1981, str. 10.
145 Chevalier, Louis, 1973, str. 409.
146 Pommier, Jean, 1961.
147 Pierre Flourens byl oblíbeným Cuvierovým žákem, v pětatřiceti
letech byl zvolen členem Académie des Sciences, v osmatřiceti
jmenován řádným profesorem srovnávací fyziologie, ve čtyřiačtyřiceti
zvolen poslancem, v šestačtyřiceti letech členem Academie
Française a v dvaapadesáti byl povýšen do šlechtického stavu.
148 McLaren, Angus, 1981, str. 11.
149 Studie Esquisse de la phrénologie (1843), jejímž autorem byl Emile
Debout, předznamenala kriminologické učení Cesare Lombrosa
(McLaren, Angus, 1981, str.16).
150 Lane, Harlan, 1976, str. 195, 204. Příznačný byl rovněž posun od
stanoviska frenologů, kteří ve čtyřicátých letech devatenáctého
století sdíleli velmi optimistickou víru o možnostech převýchovy
vězňů, k pesimistickému přesvědčení kriminologů o dekádu
později o nenapravitelné degeneraci zločinců (Nye, Robert A.,
1984).
151 Lectures on Phrenology, delivered in 1836 in the 1836 in the
University of Paris, The Lancet 2(1835–1836): 930–932; cit.
Staum, Martin S., 1995, str. 454.
152 Quételetovu knihu přeložil do angličtiny zakladatel rasové teorie
na Britských ostrovech Robert Knox.
153 William-Frédéric Edwards se narodil 14. dubna 1777 na Jamajce,
od roku 1828 se plně naturalizoval ve Francii, v roce 1839 založil
Société ethnologique de Paris. Roku 1835 se Edwards usadil ve
Versailles, kde 23. července 1842 zemřel. Kromě řady publikací
z oblasti medicíny a biologie (například o obojživelnících) je
autorem dvou děl, které lze pokládat za základ politické etnologie
ve Francii: Lettre à M. Amédée Thierry sur les caractères physiologiques
des races humaines considérés dans leurs rapports avec
ľhistoire (Paris, Compère jeune, 1829) a De ľinfluence réciproque
des races sur le caractère national, Paris, Vve Dondey–Dupré,
1829(?). Od roku 1822 navštěvoval Edwardsův salon v rue du
Helder číslo12 spisovatel Stendhal (viz Stendhal, Souvenir d´Egotisme).
Když Stendhal pracoval na textu Mémoires d´un Touriste,
obrátil se na Edwardse s žádostí o poskytnutí údajů o „pri-
79