modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

čtyři „odrůdy“ (varietate), jež zahrnovaly Homo europeus
albus, Homo asiaticus horridus, Homo americanus
rubescens a Homo afer niger podle čtyř hlavních
kontinentů. V desátém vydání Systema naturae z roku
přírodní dějiny. 51 Rasa souvisela v dobovém pojetí
s rodovou linií, genealogií „vznešeného rodu“, a byla
proto otevřena proměnlivosti. Za základní proces přírodní
změny pokládal ovšem Buffon v duchu starých
teorií degeneraci, jež neustále ohrožuje hierarchii druhů.
„Kvalita organismů“ spočívala podle Buffona v jejich
odolnosti vůči úpadku pod vlivem environmentálních
faktorů. 52 Pierre Flourens (obr. 6) v polovině
devatenáctého století vyzdvihl Buffona jako prvního
Obr. 5. Georges Louis Le Clerc de Buffon (1707–1788).
1758 Linné vytvořil nový termín označující náš druh
– Homo sapiens. V konečném vydání z roku 1766
švédský badatel navrhl rozdělit rod Homo na dva druhy,
Homo sapiens a Troglodytes, a vymezil další dvě
lidské odrůdy: Homo ferus a Homo monstrosus. 48 Carl
Linné prakticky vyloučil „rozum“ jako specifický atribut
z charakteristiky lidského druhu; člověk byl podle
jeho vymezení zvířetem „plačícím, smějícím se, zpívajícím,
učenlivým, soudícím, žasnoucím a nejmoudřejším“,
nikoliv však „rozumným“. 49 Linnéovský systém
představoval důležitý krok k asimilaci lidských dějin
přírodní historií, jež umožnila v devatenáctém století
vytvořit rozsáhlé a ambiciózní rasové výklady dějin. 50
Byl to ve své době velmi vlivný francouzský přírodovědec
hrabě Georges Louis Le Clerc de Buffon
(obr. 5), autor Histoire naturelle, générale et particulière
(1749), který se nejvíce zasloužil o rozšíření pojmu
„rasa“ jako respektované součásti mezinárodní odborné
nomenklatury. Podle Nicholase Hudsona nebylo
Buffonovo rozhodnutí nahradit Linnéův termín
„odrůda“ pojmem „rasy“ zcela nahodilé, ale odráželo
jeho vědomou snahu dynamizovat linnéovský statický
hierarchický systém a transformovat jej ve skutečné
Obr. 6. Marie Jean Pierre Flourens (1794–1867).
autora, který studoval člověka nikoliv jako jedince,
ale jako „druh“. 53 Francouzský přírodovědec sám se
vymezil jako „historik lidského těla“. 54 Buffonovi je
rovněž dávána hlavní zásluha za to, že byl karteziánský
a newtonovský čistý mechanicismus ve vědách
o živé přírodě ve druhé polovině osmnáctého století
nahrazen principem vitalismu, postulujícím existenci
aktivní a teleologicky zaměřené nitroorganické síly
realizující žádoucí organický typ. Koncepce vitalismu
představovala ve svém důsledku významné oslabení
tradičního environmentalismu.
V závěrečných desetiletích osmnáctého století
došlo k novému vymezení vztahu mezi národem a rasou,
které byly dříve chápány přibližně jako ekvivalenty.
Podle Buffona rasa představuje větší jednotku, než
je národ. Rasa proto zahrnovala více národů, i když
45