modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
teodicey vyplnit. Bez této rámcové změny základního<br />
příběhu lidstva by se rasová ideologie jako inspirativní<br />
součást politické ideologie Západu nemohla <strong>pro</strong>sadit.<br />
O začlenění lidských dějin do kosmického dějství se<br />
zasloužil francouzský myslitel Charles Bonnet, který<br />
ve svém díle Contemplation de la Nature 20 rehabilitoval<br />
renesanční koncept „řetězce bytí“ 21 spojujícího<br />
veškeré jsoucno do jediného hierarchického celku. 22<br />
O postupné emancipaci klasifikace lidstva od<br />
křesťanské teologie svědčily například úpravy v zákonodárství<br />
v americké kolonii Virginie, v níž byl v roce<br />
1670 otrok identifikován jako „nekřesťan“, zatímco<br />
pozdější legislativní úpravy výrazně omezily možnost<br />
černochů získávat <strong>pro</strong>střednictvím křtu svobodu.<br />
23 Současně se začaly striktněji oddělovat jednotlivé<br />
rasové skupiny. Zatímco v sedmnáctém století<br />
docházelo od Pennsylvánie po Georgii poměrně často<br />
k beztrestnému míšení mezi přistěhovalci z Evropy<br />
a Afriky, veřejné mínění se posléze obrátilo <strong>pro</strong>ti zmíněnému<br />
fenoménu a tato změna se odrazila například<br />
v zákonech přijatých v letech 1663 a 1681 v Marylandu<br />
a roku 1691 ve Virginii za účelem „zabránění ohavnému<br />
míšení“. 24<br />
Rasová teorie se mohla opřít o předcházející tradici<br />
polygenismu, jenž <strong>pro</strong>ti monogenismu předpokládajícímu<br />
jednotný původ všech lidí ze stvořeného páru,<br />
kterou hlásala křesťanská ortodoxie, stavěl tezi o vzájemně<br />
nezávislém vzniku lidských fyziognomicky se<br />
lišících populací. Lidstvo se podle mnohých stoupenců<br />
polygenismu skládalo z nezávislých druhů. Polygenismus,<br />
který se objevil jako heterodoxní směr v době<br />
renesance, 25 dlouho přežíval v rámci křesťanské<br />
vzdělanosti pouze jako „disidentské“ hnutí na pokraji<br />
oficiálního intelektuálního a duchovního světa. Velká<br />
historická chvíle polygenismu nastala v sekulárním<br />
ovzduší osvícenství osmnáctého století, kdy se k němu<br />
ve Francii přiklonili někteří francouzští encyklopedisté<br />
a další západní často nonkonformní myslitelé. Polygenismus<br />
představoval intelektuálně přitažlivou alternativu<br />
vůči degeneracionismu, podle kterého je lidská<br />
rozmanitost <strong>pro</strong>duktem různých environmentálních,<br />
klimatických, politických nebo kulturních sil působících<br />
na původně somaticky homogenní lidstvo. Polygenista<br />
John Atkins tvrdil, že běloši a černoši vznikli<br />
z různých předků a že příslušníci černé rasy se mohou<br />
mísit s opicemi. Henry Home, lord Kames, se pokusil<br />
v knize Sketches of the History of Man 26 o kom<strong>pro</strong>mis<br />
mezi pravověrným křesťanským monogenismem a heterodoxním<br />
polygenismem. Lord Kames usuzoval, že<br />
zatímco ve Starém světě vznikla lingvistická rozrůzněnost<br />
jako důsledek „babylónského zmatení“, v Novém<br />
světě <strong>pro</strong>běhlo nezávislé „místní stvoření“. Černochy<br />
ovšem pokládal tento přední představitel skotského<br />
osvícenství za odlišný lidský druh. 27 Německého<br />
lékaře Johanna Friedricha Meckela, člena „ateistické<br />
kliky“ na dvoře pruského krále Friedricha II., údajně<br />
přesvědčila pitva několika černošských těl uskutečněná<br />
v roce 1757 o jejich příslušnosti k samostatnému<br />
druhu. Je příznačné, že polygenisté <strong>pro</strong>jevovali výrazně<br />
větší zájem než monogenisté (s výjimkou Linného,<br />
Kanta a Cuviera) o exaktní rasovou klasifikaci, jejíž<br />
přesnost přívrženci jednotného původu lidstva spíše<br />
relativizovali. 28<br />
Někteří badatelé pokládali rasové učení za výraz<br />
reakce romantického hnutí na univerzalismus osvícenství<br />
osmnáctého století. Například Arthur Oncken<br />
Lovejoy usoudil, že partikularismus romantismu měl<br />
značný rasistický potenciál, a připomněl některé Herderovy<br />
„rasistické“ výroky. 29 Osvícenství hlásalo ideu<br />
„civilizace“, kterou pojímalo jako „přirozenou“ dispozici<br />
všech lidských populací, jež může vyrůst i z „primitivní“<br />
mysli. Změna z „civilizace“ v „rasu“ jako<br />
způsobu konceptualizace lidské odlišnosti byla často<br />
považována za jeden z průvodních znaků přechodu<br />
mezi érou osvícenství a romantismu. Jak nicméně<br />
doložil Voltairův případ, ve skutečnosti to byli často<br />
právě přední představitelé osvícenství, kteří přispěli<br />
k šíření rasistického diskurzu. 30<br />
Již jsem uvedl, že je poměrně obtížné vysvětlit zrod<br />
rasové klasifikace a s ní související rasové hierarchie<br />
výlučně na základě koloniálního zotročování a imperialismu,<br />
<strong>pro</strong>tože řada předních <strong>pro</strong>tagonistů rasové<br />
teorie, například abbé Raynal, Charles White, John Atkins,<br />
Arthur de Gobineau nebo Robert Knox, se buď<br />
přímo hlásili k abolicionistickému hnutí, nebo alespoň<br />
z morálních důvodu otroctví odmítali. 31 Nejde přitom<br />
o osobnosti, které bychom mohli jednoduše obvinit<br />
z pokrytectví. 32 Arthur de Gobineau <strong>pro</strong>testoval <strong>pro</strong>ti<br />
tomu, aby bylo jeho Pojednání o nerovnosti lidských<br />
ras použito k polemice s abolicionismem, 33 a vytýkal<br />
severoamerickým otrokářům, že rezignovali na svoji<br />
otcovskou a výchovnou úlohu a odpovědnost. 34 Úzkého<br />
sepětí mezi rasovou a etnografickou homogenizací<br />
podmaněné populace a západní koloniální expanzí si<br />
byl nicméně vědom již na konci sedmnáctého století<br />
William Temple, jenž uvedl ve spise Essay upon the<br />
Original and Nature of Government z roku 1672, že<br />
Evropané nejdříve objevili nekonečnou rozmanitost<br />
43