Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

ANALÝZAv boha a zajímat se o politiku je důležité (a je jich velmi málo), hledat jemůžeme především v rodinách, kde má alespoň jeden z rodičů vysokoškolskévzdělání. Z dalších analýz rovněž vyplývá, že existuje významnásouvislost mezi oběma proměnnými. Pokud respondent považuje za důležitévěřit v boha, má také tendenci uvádět že významné je rovněž zajímatse o politiku.Graf č. 153 Průměry faktorových skórů – životní priority v souvislostis návštěvou organizované volnočasové aktivityZajímavé se ukázalo i porovnání životních priorit z hlediska toho, zdadítě navštěvuje nějakou volnočasovou aktivitu, či nikoliv. Děti, které uváděly,že se ve svém volném čase nevěnují některé z organizovaných činností,inklinují více k tzv. vnějším hodnotám, a naopak pro ně nejsou takdůležité kompetence sociální, rodina a přátelé a také úspěch ve sportu.Děti, které se aktivně účastní volnočasových aktivit, se o něco vícepřiklánějí k rodině a přátelům a jsou pro ně, oproti dětem „neaktivním“,důležité i kompetence sociální. To, že děti „aktivní“ neinklinují k tomu býtslavný a mít hodně peněz, se dá vysvětlit i tak, že tyto děti již dílčí úspěchyzažívají a vnímají jejich pomíjivost, na rozdíl od dětí neaktivních, kterýmzřejmě často chybí veřejné uznání, třeba jen v kolektivu kroužku/oddíluod vedoucího či trenéra. Zároveň jsou si také schopny často lépe uvědomit,že dosažení úspěchu není samozřejmé a je spojeno s vynaloženímvlastního úsilí a invence.4. 5. 3. Vzory a idolyProces sociálního učení je jedním z klíčových mechanismů socializacejedince do společnosti. Jeho produktem jsou sociální role, postoje,hodnoty, ideály apod. Ačkoliv je sociální učení procesem komplexním, jemožné jej rozdělit na několik forem, a to na sociální posilování, imitacia identifikaci.Volba vzorů a idolů se tedy promítá jak do učení pomocí nápodoby,tak především do učení identifikací. Během nápodoby se přejímá chováníjiného člověka, často přitom probíhá neuvědoměle. Učení pomocíidentifikace je rovněž založeno na přejímání chování druhých, ale motivyjsou odlišné. Při identifikaci je vzor přijímán jako jeden celek, na rozdíl odučení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování. Identifikace jezaložena na ztotožnění, přejímání chování je vyvoláno emocionálním vztahemnebo obdivem k určité osobě, kterou jedinec napodobuje s cílem býtjako ona. V raném dětství se jedinec identifikuje zejména s rodiči nebos osobami, ke kterým má citový vztah, v období dospívání si své vzoryčastěji hledá mimo nejbližší sociální prostředí v podobě často až velmiidealizované osoby (Řezáč, 1998, Vágnerová, 1997).Vzory nás mohou motivovat k dosažení úspěchu nejen ve škole, v práciči v našich zálibách, ale významně ovlivňují naše názory, životní postojea způsoby chování. Mnozí lidé se domnívají, že vzorem může být tzv. osobnostz titulních stran časopisů, vzhlížet a vážit si ovšem můžeme i lidíz našeho blízkého okolí. U dětí a dospívajících je toto kopírování a obdivk „někomu“ spojeno s obdobím hledání sama sebe. V dnešním globa-125