Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

ANALÝZA„Je-li rodina vůči škole vstřícná a škola dobře rozumí náročnosti takovétozměny, pak dítě tato změna baví a rádo ji postupuje. Odhaluje v níněco dobrodružného a poutavého. Nově poznává i samo sebe, s hrdostízjišťuje, co už dokáže, kam až sahají jeho schopnosti a síly. Pojí-li se s tímvším úspěch, ocenění a dobré postavení, pak je zdárně nastoupena nová,vyšší fáze socializace. Jestliže se zde ale dítě setkává s traumaty, tresty,ponížením, neúspěchy apod., vede tento obrat v jeho socializaci ke strachuz toho, jak život půjde dál a k blokování jeho motivace sociálně sevyvíjet mimo projektivní rodinný kruh.“ (Helus, 2003, s. 101)4. 3. 1. Děti a jejich vztah k pedagogůmS příchodem do školy dítě přijímá novou sociální roli, roli žáka, na kteréhoje kladena celá řada nových nároků. Tyto požadavky jsou součástívýchovně-vzdělávacího procesu, jehož mediátory jsou učitelé. Může sezdát, že postavení pedagogů ve školních třídách je nezávislé na vztahužáků k nim, ovšem učitelé k naplnění svého poslání potřebují zpětnouvazbu, kterou jim žáci dávají v podobě svých výsledků. Ve vztahu žák –učitel dochází tedy k denní interakci. Tyto interakce se dají rozdělit dotří typů. Interakce kooperativní je založena na vzájemné spolupráci a jeideální z hlediska výchovného působení pedagogů na žáky. Dále vzájemnývztah může být kompetitivní, založený na neustálém soutěžení. Třetítyp je typ konfliktní, ve kterém úspěch jednoho v mnoha případech zcelaznemožňuje úspěch druhého (Langová, 1992).Na druhé straně se ovšem domnívají, že pedagogové nemají na žákypříliš času (jen 22 % uvedlo, že ano), nenaslouchají jim (jen 31 %), nejsouk žákům příliš důvěřiví (pouze 31 %), občas zalžou (jen 33 % nelže nikdy),není s nimi zábava (jen s 34 % zábava je) a jsou přísní (65 %). Je tedyznát, že interakce mnohých učitelů není zcela ideálně kooperativní. Langováve své knize Učitel v pedagogických vědách uvádí, že: „Z osobnostníchrysů účastníků nepřispívají kooperativní interakci autoritativnosta protektivnost, bezohlednost a nedůvěryhodnost.“ (Langová, 1992,s. 28). To jsou téměř všechny povahové rysy, které se respondentům napedagozích nelíbily, a přesto se podle nich s nimi během školní výukysetkávají ve velké míře.Podobně jako v případě rodičů hodnotily oslovené děti také osobnosttřídního učitele. Z výsledků šetření vyplývá, že výše uvedené typy interakcíse odrážejí i v běžné praxi ve vztahu dítě – učitel. Z pozitivních vlastnostíděti uvedly, že jsou jejich pedagogové chytří (72 %), spravedliví (54 %),ochotni jim pomoci (54 %) a příliš se nerozčilují (pouze 35 % respondentůuvedlo, že se jejich učitelé snadno rozčílí).61