Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

Filip2 (10–12): Já bych byl doma, udělal bych si tam diskotéku, pozval bychhodně kamarádů a kamarádek a pak koupil bych.... no, nevím. (smích)Ivana (10–12): My by jsme možná jezdili na nějaké tábory, možná ven, poměstě bysme možná chodili.Jirka (10-12): Já bych si zahrál badminton nebo bych zkusil tenis. A možnáfotbal nebo floorbal.Eliška (6–9): Že bysme si každý den hrály vždycky. A kdyby skončila škola,tak bysme jako šly někam spolu na procházku třeba.Vladimír (6–9): Někde si třeba jako postavit bunkr na stromě. Třeba tami přespat.Matěj (6–9): Já bych chtěl s kamarády… vysněnej sen je postavit si tajnouklubovnu. A už na ní máme i dřevo, takže tu bych chtěl jako postavit.Pokud se podíváme na pozadí rozhovorů získaných v kvalitativní části,zjistíme zajímavou skutečnost: s tím, jak běžně tráví volný čas, jsou méněspokojeny především mladší děti. Pouze ony byly schopny jmenovat nějakoukonkrétní aktivitu, kterou je možné vykonávat běžně přes den, alekterá je jim z nejrůznějších důvodů zatím zapovězena. Starší děti sicenějaké nápady na trávení volného času měly, ale v zásadě šlo pouzeo jednorázové aktivity, jako je cesta k moři, do Afriky apod. Nápady, co dělatběžně přes den, ačkoli aktivity mohly být jakkoli nestandardní a otázkak tomu takto vybízela, v podstatě neměly. Na svých každodenních aktivitáchtoho příliš měnit nechtěly, byly spokojeny s tím, co dělají dosud. A tovčetně těch dětí, které volný čas tráví téměř výhradně bezcílně s partouv parku či na ulicích. U starších dětí se tedy potvrzuje všeobecně známétvrzení, že „velmi dobře vědí, co dělat nechtějí, ale vůbec nevědí, co bydělat chtěly“.Vzhledem k výše uvedenému můžeme konstatovat, že pokud chcespolečnost působit na hodnotové orientace dětí a posouvat je řekněmepozitivním směrem, musí s tím začít už u dětí v mladším školním věku,v období tzv. „hodného dítěte“.4. 4. 3. MédiaVe výzkumu jsme pod pojem média zařadili hromadné sdělovací prostředky,jakými jsou především televize, internet a tisk. 16 Jejich hlavníúlohou je přenos informací, jejich interpretace a poskytování zábavy.Zároveň mají také funkci socializační a často se také stávají nástrojemmanipulace a prosazování určitých myšlenek či sdělení. Těchto možnostíjsou si vědomi nejen politici, ale i lidé z oblasti marketingu a reklamy, cožje zejména v případě dětí, které ještě neumí s informacemi selektivněpracovat, značně nebezpečné. Média ovšem na děti nepůsobí osamoceně,ale vždy v kontextu dalších socializačních činitelů, jako je rodina,škola, vrstevnická skupina, ve které se dítě pohybuje, ale i v kontextucelkového systému hodnot dané společnosti.Ve svých příjemcích masmédia ovlivňují samotnou konstrukci sociálníreality i jejich osobní představy. Teoreticky tak mohou v některých lidecha zejména v dětech vzbuzovat zdání další nové reality, která se mísí s jejichvlastní fakticky žitou realitou. To se pak může projevovat vysokouagresivitou, negativním či lhostejným postojem k životu svému i jinýchlidí. A lidé pracující v médiích si jsou dobře vědomi, že právě děti jsou jejichvýznamnou cílovou skupinou. Velmi často proto reagují na jedinečnépostavení dítěte v rodině a jeho vliv na ekonomické chování rodičů.16Ve výzkumu nebyly děti dotazovány na čtení denního tisku (novin), ale pouze na čtení časopisů.92