Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

normální“. Vzhledem k nízké religiozitě v České republice ale mají velmimalou možnost setkat se s „normálními věřícími“. Jejich názory a postojek víře a náboženství se tak vytváří především při jiných příležitostech, kdyse však setkávají s extrémními projevy náboženství (zejména v médiích:extremisté, sebevražedné útoky, terorismus), anebo s věřícími s „divnými“způsoby chování (blouznivci, postávání s letáky, obcházení domácnostía vnucování rozhovoru o víře apod.). Jejich pocit, že věřící lidé sevětšinou chovají „divně“, a tedy, že náboženství je něco divného (nenormálního),je ještě posílen mediálními zpravodajskými příběhy o sektácha náboženských fanaticích. Tím se ještě více snižuje relevance víry, Bohaa náboženství pro jejich život.Radim (13–15): Ale ty teroristi, co věří v Aláha, jsou schopní zabíjet, to jestrašný. To je fanatismus.Šimon (13–15): Mně přijdou trošku na hlavu, jak tam stojej s těma letákama,ale když někdo věří v Boha, to mi přijde normální.Pokud děti nejsou věřící, pak se v odpovědích neobjevují ani žádnénáznaky „tušení transcendentna“. Naopak jde o jednoznačné popřeníjakéhokoli vyššího principu. Tato zjištění odráží většinové názory českéspolečnosti, tedy neukotvení společenských hodnot ve skutečnosti přesahujícíčlověka (transcendentnu), které je ve výrazném protikladu s nazíránímvěcí a konáním „pod zorným úhlem věčnosti“.Jana (13–15): Já nejsem věřící, a na ty lidi mám názor takovej…nevím, játo tak nějak nevnímám, protože je to sporný téma, jestli věřit nebo ne,nějak to jde mimo mně.Lukáš2 (13–15): Mně je to jedno, když někdo věří třeba v Boha, ale ať tonevnucuje ostatním.Návštěvy kostela jsou tedy jedinou aktivitou, do které se promítá velikostmísta bydliště. Intenzita ostatních činností klesá především v souvislostis věkem a také je závislá na možnostech v obci (např. návštěva kina,divadla) a mobilitě rodičů.4. 2. 11. Shrnutí kapitoly o rodiněV souboru respondentů převládaly děti, které pocházejí z rodin průměrněsocioekonomicky situovaných (51 %). Dětí z rodin spíše dobřesituovaných bylo 26 % a dětí z velmi dobře situovaných rodin bylo 7 %.Naopak dětí ze spíše hůře situovaných rodin bylo v souboru 13 % a dětíz rodin velmi špatně situovaných byly 2 %.Pokud jde o vzdělání rodičů, vysokoškolské vzdělání dosáhlo 11 %matek a 12 % otců, střední vzdělání s maturitou dosáhlo 44 % mateka 31 % otců, střední vzdělání bez maturity vykázalo 40 % matek a 46 % otcůa základní vzdělání mělo 2 % matek a 3 % otců. Abychom mohli rodinujako celek zařadit do jedné vzdělanostní kategorie, brali jsme v úvahuvždy vyšší úroveň vzdělání, které dosáhl jeden z rodičů. To znamená, žez rodin s vysokoškolským vzděláním alespoň jednoho rodiče pocházelo17 % dětí, z rodin se středním vzděláním s maturitou pocházelo 46 %dětí a do rodin se středním vzděláním bez maturity a rodin se vzdělánímzákladním patřilo 17 % dotázaných dětí.V úvodu kapitoly o rodině jsme také uvedli, že 78 % dotázaných dětívyrůstá v rodině s oběma rodiči, 13 % s jedním rodičem a 7 % s rodičemvlastním a nevlastním. Rodinný stav se ale s věkem dětí mění, čím je dítěstarší, tím spíše je rodina neúplná. Do funkčnosti rodiny se tedy promítajívýše uvedené faktory: vzdělání rodičů, které v podstatě přímo úměrněsouvisí se socioekonomickým statusem dané rodiny – čím vyšší vzdělánírodiče mají, tím je rodina lépe socioekonomicky postavená, a dále i věkdítěte. Tyto spolu související faktory pak významně ovlivňují stav rodinya její vliv na dítě.58