Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

jejich okolí očekává. Pokles důležitosti těchto životních priorit u staršíchdětí lze do jisté míry přisuzovat celkovému osobnostnímu vývoji dítěte. Podesátém roce života klesá důležitost autorit a mladí lidé si vytváří vlastnínázory a postoje a mnohdy se vůči svému okolí snaží spíše vymezovat.Víra v boha a zájem o politiku stojí spíše na okraji zájmu dětí ve věku10–15 let a jsou důležité pouze pro menšinu z nich. Pokud jsou v našemsouboru děti, které deklarují, že věřit v boha a zajímat se o politiku jedůležité, hledat je můžeme především v rodinách, kde má alespoň jedenz rodičů vysokoškolské vzdělání.Do podoby hodnotového žebříčku se kromě věku respondenta významněpromítá zejména socioekonomické postavení rodiny a výše dosaženéhovzdělání rodičů. Pro děti z velmi dobře situovaných rodin jsoudůležitější všechny popisované hodnotové orientace. Jak sociální kompetence(chovat se slušně, dobře se učit, pomáhat druhým), tak i vnějšíhodnoty (vzhled, peníze, oblečení) a rodina i přátelé. Vnější hodnoty jsoupak důležité i pro děti z rodin hůře a špatně socioekonomicky postavených.Podobně jako děti z hůře situovaných rodin jsou na tom i děti rodičůs nižším vzděláním. Ani pro ně nejsou tak důležité sociální kompetenceči orientace na rodinu a přátele. Naopak děti rodičů s vysokoškolskýmvzděláním se orientují více právě na sociální kompetence a důležitost sociálníchvztahů.Pokud se zaměříme na to, zda dnešní děti mají ve svém okolí někoho,komu by se chtěly podobat a kdo třeba výrazně formuje jejich pohled nasvět, polovina respondentů uvedla, že svůj vzor má. Zarážející ovšem je,že třetina nikoliv a dalších 14 % neuvedlo žádnou konkrétní osobu. Poměrněvysoké číslo těch, kteří svůj idol nemají, je možné vysvětlovat třeminásledujícími hypotézami:• Vzhledem k tomu, že počet těch, kteří vzor nemají, se zvyšujes věkem, je možné se domnívat, že roste také míra autonomiejedince a mladý člověk ztrácí potřebu se s někým identifikovat čise někomu podobat a chce vystupovat především sám za sebe.• Mladý člověk (a opět se jedná zejména o nejstarší věkovou skupinu)spíše inklinuje k tomu zařadit se do nějaké sociální skupiny(případně tíhne ke skupině referenční) nebo subkultury, a to naúkor adorace konkrétní osoby.• Současný zrychlený a globalizovaný svět nenabízí žádné osoby aniosobnosti, které by bylo možné obdivovat a kterým by se dnešníděti chtěly podobat. Absence potencionálních vzorů je zcela určitěnejméně pozitivním vysvětlením předchozího zjištění.U skupiny dětí, které své vzory dokázaly uvést a konkretizovat, je možnékonstatovat, že osoby, kterým se chtějí podobat, se rekrutují ze dvouprostředí. Zaprvé se jedná o jejich nejbližší sociální okolí, zejména rodiče,jiné příbuzné, případně další osoby, které dítě osobně zná a je s nimiv pravidelném kontaktu (učitelé, kamarádi, trenéři, vedoucí). Druhouskupinu tvoří „osobnosti“ z mediálního světa (sportovci, herci, zpěváci,pohádkové a filmové postavy apod.). Vztah dětí s těmito vzory/idoly je téměřvýhradně zprostředkovaný a jejich charakter je víceméně médii častozkreslován. To ovšem neznamená, že vzory z druhé skupiny nemohou patřitmezi kvalitní jedince, kteří by nebyli hodní obdivu, nicméně vzhledemk omezeným možnostem interakce je děti nemají možnost poznat v reálnýchsituacích. Celkově mírně převažují vzory a idoly z druhé uvedenéskupiny. Důležitý v tomto ohledu je potom zejména důvod, proč si dítěuvedené osoby váží a chce se jí podobat.Obecně tedy lze říci, že pokud má dítě za vzor někoho z rodičů neboz rodiny, váží si ho především kvůli jeho způsobům chování, názorůma v případě starších dětí kvůli tomu, čeho dosáhl (platí spíše u otců).152