Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

Rovněž nás zajímalo, jak respondenti hodnotí a jak se cítí v různýchklíčových prostředích jejich života. Vzájemně jsme srovnávali atmosféruv rodině, kde respondent vyrůstá, ve škole, kterou navštěvuje, mezi kamarádya v zájmovém kroužku nebo oddílu, kde tráví svůj volný čas.Rodina je vnímána především jako zázemí, děti se zde cítí v bezpečí,získávají sebedůvěru a osvojují si základní pravidla fungování společnosti,včetně způsobů slušného chování. Rovněž je to prostředí plné důvěry,kde je dítě vyslechnuto, pomohou mu a také zde může projevit své postojea názory.Škola je na rozdíl od rodiny popisována jako instituce, jejímž hlavnímcílem je osvojování si nových informací, kde platí jasná pravidla a děti sezde učí slušně chovat. Naopak jen velmi málo dětí vnímá školu jako prostor,kde mohou svobodně vyjádřit své názory a kde je zábava a legrace.Rovněž to primárně není prostředí, kde děti cítí, že by byly podporovány,získávaly sebedůvěru, ani kde budou vyslechnuty a někdo jim v případěproblémů pomůže.Pro společnost kamarádů a vrstevníků je typické zejména to, že jemezi nimi legrace a zábava, je možné tam zažívat dobrodružství a dítězde může svobodně říci, co si myslí. Naopak zde optikou dětí neplatí téměřžádná pravidla a už vůbec si děti tyto skupiny nespojují s učením senových věcí nebo osvojováním si norem a zásad slušného chování. Interakces kamarády značně rozvíjí socializační proces a může kompenzovatpocity citového strádání. Je možné konstatovat, že potřeba vytvářet si vrstevnickévztahy je mezi českými dětmi saturována. Tři čtvrtiny dětí uvedly,že mají kamarády a jsou s nimi spokojeny, 27 % uvedlo, že kamarádysice mají, ale chtělo bych jich mít více. Pouze 1 % dětí uvedlo, že kamarádynemá, ale chtělo by si je najít, a 1 % dotázaných dokonce uvedlo, žežádné kamarády nemá, ale nevadí jim to. S přibývajícím věkem tráví dětis kamarády stále více času, mají o nich pozitivnější mínění a také jsoujimi, jak již bylo uvedeno, více ovlivňovány.Trávení volného času ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání(jako jsou SVČ, ŠK, ŠD), v NNO dětí a mládeže či NNO pracujících s dětmia mládeží nebo v dalších soukromých subjektech nebo subjektechzřizovaných církvemi, má většina dětí spojeno především s učením se novýchvěcí, s prostředím, kde je možné vyniknout a ukázat druhým, co umí,a kde se většinou i dobře baví. Zároveň zde ovšem na rozdíl od neformálnívrstevnické skupiny platí určitá pravidla (ovšem v daleko menší mířenež v případě školy nebo rodiny). V zásadě ale není příliš mnoho rozdílův tom, ve kterém typu organizace dítě volný čas tráví. Cílem trávení volnéhočasu v zájmových kroužcích nebo oddílech totiž není „pouze“ dětipřiučit něčemu novému a poskytnout jim zábavu. Důležitou úlohu tytoorganizace plní v případě socializace dětí, osvojování si návyků, jako jespolupráce v týmu, rozvíjení komunikace, umění přebírat zodpovědnost,hrát fair play apod. (vždy záleží na charakteru dané aktivity). Z výzkumutaké jasně vyplynulo, že děti, které tráví volný čas alespoň jednou týdněv organizaci, která nabízí volnočasové aktivity, se v životě cítí šťastnějšía zažívají méně nudy. Všechny výše zmíněné skutečnosti pak plní ještědalší společnou funkci – výrazně přispívají k ochraně dítěte před sklonyk rizikovým projevům chování.Jak z předchozích závěrů vyplývá, všichni zde popisovaní klíčoví hráčimají v životě dětí svoji nezastupitelnou roli a jejich působení má zcelazásadní vliv na další rozvoj osobnosti dítěte. Postoje a osobní zkušenostis různými sociálními skupinami a institucemi si dítě přináší i do svéhodospělého života a pochopitelně je přenáší také na generaci svých dětí.158