Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let - NIDM

ANALÝZANejméně kýmkoliv ovlivňovány (tedy mají pocit, že o dané věci rozhodujísamy) se děti cítí v případě výběru kamarádů, přičemž čím starší dítě,tím spíš si kamarády vybírá samo, dále pak ve svých názorech, v tom,jakou poslouchá hudbu, a v představách o tom, kým by chtěly v životě být.4. 2. 9. Co změnit v rodiněV kapitole 4.2.1. Situace v rodině je v grafu č. 2 znázorněno, že 78 %dětí žije v rodině s oběma rodiči, přičemž poukazujeme na skutečnost, žev posledních letech se rozvádí téměř každé druhé manželství, a tudíž sedá očekávat, že tato skutečnost může v blízké budoucnosti postihnouti rodiče našich respondentů. Naše tvrzení o možném rozvodu v budoucnostimůžeme podložit analýzou kvalitativních dat. Ačkoli, jak již bylo řečeno,je rodina základní referenční skupinou snad všech dětí v tom smyslu,že ji vnímají jako nejvyšší hodnotu, jako instituci, která jim poskytnebezpečí, porozumění, poznání, morální podporu, materiální zajištění atd.,velmi explicitně dávají najevo strach o setrvání rodičů v manželství nebospolečné domácnosti. Jedno z jejich nejčastějších přání na otázku „Co byve své rodině změnili?“, je, aby se rodiče nehádali:Co byste na své rodině změnili?Žaneta (13–15): Já bych nic neměnila, jen aby se rodiče přestali hádat.Adam (6–9): Já bych změnil mamku, aby už se tak s tátou nehádala, protožetáta je daleko v Itálii a přijíždí někdy.Toto přání se objevilo v každém třetím rozhovoru. Někdy je za přánímcítit i další napětí či trvalejší konflikty mezi rodiči:Anička (6–9): Já bych chtěla, aby se moje máma s tátou už nehádali, protožeon na moji mámu, můj nepravej táta vyjede a mě je to pak líto, hlavněmámy, protože ona je slabější a pak křičí sprostý slova a tak je mi to líto.Touha po tom, aby hádky ustaly, se objevovala i v realističtější rovině:Adélka (6–9): Aby se máma s tátou tolik nehádali.Z grafů č. 21 až 27 lze také vyčíst, že si děti myslí, že rodiče na ně nemajídostatek času, především pak otec, nebo že jim příliš nenaslouchají.Tyto skutečnosti uváděly děti ve všech věkových kategoriích, častěji pakděti ve věku 13–15 let. V případě mladších dětí je tato skutečnost pochopitelná,překvapivé ovšem je, že si na tento fakt stěžují právě i starší děti,u kterých by se dalo spíše očekávat, že s nárůstem jejich autonomie a počátkemnástupu puberty, kdy děti tráví čas nejraději s kamarády a snažíse vymanit z vlivu rodičů, tomu tak nebude. V kvalitativní části výzkumuse respondenti shodli na tom, že další skutečností, kterou by v rodinězměnili, je právě to, aby rodiče na ně měli více času a aby byli více doma.Nejen že se takto vyjadřovali mladší respondenti:Co byste na své rodině změnili?Eliška (6–9): Aby nepřišli vždycky večer, ale aby přišli vždycky odpoledne.Lukáš3 (10–12): Abysme spolu mohli strávit víc času.Ale vyjadřovali se tak i respondenti starší, kteří celou situaci viděli jižz pohledu rodičů a rodiny jako celku, a navíc si i uvědomovali důsledeknáročné pracovní doby nebo vysoké nároky zaměstnavatelů na jejich rodiče:Lukáš2 (13–15): Já chci, aby byli víc doma, spíš kvůli nim, aby nebyli takutahaní a třeba, když se jim něco nevydaří v práci, a pak je to radost, kdyžse všichni čtyři setkáme.Milena (13–15): Já se s taťkou moc nevídám, protože on chodí ráno brzydo práce a večer pozdě z práce. Tak se moc nevidíme.47