You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
vydírání. Na druhé straně se však dovedl velice rychle nadchnout pro<br />
různé věci a nápady. Kromě toho, v poslední době se přímo radikálně<br />
změnil. Těžko říct… Jeho technické znalosti a důkladná znalost<br />
systému by mu skýtaly velice silnou výchozí pozici pro případ, že by<br />
se mi rozhodl znepří<strong>je</strong>mňovat život.<br />
Nechtěl jsem si příliš připomínat různé metody a způsoby, jaké<br />
jsem používal k tomu, abych si zachoval inkognito. O to víc, že jsem<br />
si Davida ne<strong>je</strong>n hluboce vážil, ale měl jsem ho i rád.<br />
Zmáčkl jsem na videopřehrávači tlačítko „Play“. Na záznamu<br />
nebyl žádný obraz, <strong>je</strong>n Davidův hlas. Poprosil o spo<strong>je</strong>ní s poko<strong>je</strong>m<br />
sto šest, s Johnem Donnem. Za chvíli obdržel zprávu, že nemůže být<br />
spo<strong>je</strong>n, protože v pokoji sto šest momentálně nikdo není. David nato<br />
řekl, že by chtěl předat nahraný vzkaz pro osobu, která velice dobře<br />
zná Johna Donna a že pan Donne bude dobře vědět, co s ním má<br />
udělat. Mluvil tak, jako by se mu nedostávalo vzduchu, jako kdyby<br />
byl velice zadýchaný. Recepční v motelu se ho zeptala, zda tato<br />
zpráva bude rovněž vizuální a dostala odpověď, že ano. Po krátké<br />
přestávce recepční řekla, že může začít. Na displeji pořád nebyl<br />
žádný obraz, <strong>je</strong>n Davidův zrychlený dech a jakýsi tichý, přerušovaný<br />
zvuk. Uplynulo deset, možná patnáct vteřin.<br />
„Dostal mě,“ řekl konečně. Začal mi tykat „Musel jsem ti říct,<br />
že jsem tě poznal. Nepřišel jsem na to náhodou ani podle tvých<br />
gest… prostě celé tvé chování, argumentace, ta elektronika a nevím,<br />
co všechno <strong>je</strong>ště. Stále víc mě trápila skutečnost, že tě znám. Ty<br />
tvo<strong>je</strong> poznámky o petrochemii a biologii… Rád bych věděl, cos<br />
celou tu dobu dělal. Vím, že se to už nedovím, ale chtěl bych ti <strong>je</strong>n<br />
říct, že ses nemusel snažit mě oklamat.“ Několik vteřin těžce<br />
oddechoval, načež se rozkašlal. „Mluvil jsem příliš dlouho a příliš<br />
nahlas…“ zachroptěl. „Jsem vyřízený.“<br />
Konečně se ob<strong>je</strong>vil obraz. David byl skloněný nad jakousi<br />
konzolou, hlavu měl v dlaních. Všude kolem něho bylo plno krve.<br />
Neměl brýle, mžoural očima a nekoordinovaně mrkal víčky. Levou<br />
stranu hlavy měl rozdrcenou. Na čele a na obou tvářích měl četné<br />
rány.<br />
- 134 -
Change language