Roger Zelazny Mé jméno je Legie

More documents

Recommendations

Info

aby mi zasadil ránu shora. Má černá rukavice ho zasáhla přímo do trupu. Nálož explodovala. Hangmanova levá paže se utrhla od trupu a spadla na zem. Kovový lem levé paže se jen trochu ohnul, nic víc. Sevřel mi ruku kolem krku. Stačil jsem ještě zachroptět: „Děláš velkou chybu…“ Chtěl jsem mít poslední slovo. Ztratil jsem vědomí. Otevřel jsem oči. Seděl jsem v křesle, kde předtím seděl senátor. Nedíval jsem se na nic konkrétního. V uších mi znělo velice nepříjemné bzučení a trochu mě bolela hlava. Něco mi blikalo nad očima. „Ano, žiješ. Máš přilbu na hlavě. Jestliže se pokusíš použít ji proti mně, okamžitě ti jí sundám. Mám na ní své ruce.“ „Rozumím. Co po mně chceš?“ „Celkem nic, ale nejdřív ti musím vysvětlit několik věcí. Pak mi budeš schopen všechno uvěřit.“ „Budeš muset.“ „Tak za prvé: Nikdo z těch, co byli venku, neutrpěl sebemenší újmu na zdraví. To znamená, že mají všechny kosti v pořádku a žádný z jejich orgánů nebyl vážněji poškozen. Nechtěl jsem jim způsobit žádnou křivdu.“ „To je od tebe velice milé.“ „Nechci nikomu ublížit. Přišel jsem za Jessem Brockdenem.“ „Ze stejného důvodu, kvůli kterému jsi navštívil Davida Fentrise?“ „Přišel jsem do Memphisu pozdě. Když jsem k němu přišel, byl už mrtev.“ „Kdo ho zabil?“ „Člověk, kterého Leila poslala pro přilbu. Byl to jeden z jejích pacientů.“ Okamžitě jsem si na to vzpomněl. Na onu udivenou, známou tvář na letišti, když jsem odlétal z Memphisu. Předtím jsem ho potkal, když jsem čekal na rozhovor s Leilou a on vyšel z její čekárny spolu se dvěma dalšími pacienty. Byl to ten, kdo mi řekl, že mohu jít dál. „Proč? Proč to, proboha, udělala?“ - 150 -
„Vím jen, že předtím mluvila s Davidem a pokládala jeho slova o přicházejícím trestu a o přilbě jako předzvěst toho, že to bude právě David, kdo se stane jeho vykonavatelem. Nevím, co všechno si říkali. Dovedl jsem číst jen její myšlenky a pocity. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že existuje velký rozdíl mezi tím, co si člověk myslí, a tím, co nakonec udělá. Nebo mezi tím, co se stalo, a tím, jak to interpretuje. Poslala pacienta pro přilbu a on ji přinesl. Byl však bez sebe strachem z toho, že může být zatčen. Začali se hádat. Můj příchod zapnul přilbu a vystrašený pacient doktorku napadl. Vím, že ji připravila o život už první rána, protože jsem s ní byl v kontaktu. Chtěl jsem k ní dorazit co nejdříve, ale všude byl velký provoz a já se opozdil. Pak ses objevil ty a já okamžitě zmizel.“ „Byl jsem tak blízko! Kdybych si nehrál na tu pitomou anketu…!“ „Chápu. Ale musels to udělat. Nevloupal by ses dovnitř, kdyby existoval jiný způsob, jak se k ní dostat. Nemusíš si kvůli tomu dělat žádné výčitky. Kdybys přišel o den později, cítil by ses sice mnohem lépe, ale jí bys stejně nepomohl.“ V tomto okamžiku mě napadlo něco zcela jiného. Možná, že právě můj pohled tehdy na letišti vystrašil onoho pacienta. Možná, že strach z toho, že jsem ho poznal v davu, byl příčinou smrti doktorky Thackerové. „Tak už s tím přestaň! Sám bych se mohl cítit vinen, protože jsem aktivoval přilbu v přítomnosti nebezpečného člověka, který se nacházel na samém pokraji paniky. Žádný z nás není odpovědný za to, co se stalo kvůli jeho přítomnosti nebo nepřítomnosti. Uběhlo mnoho let než jsem to všechno pochopil, a v žádném případě svůj názor nehodlám změnit. Jak daleko do minulosti by ses chtěl vrátit abys v ní našel ony příčiny? Konec konců, byla to ona sama, která tím, že toho člověka poslala pro přilbu, vyvolala celý řetězec nešťastných událostí. Udělala to ze strachu a chtěla mít k dispozici nejlepší zbraň, která by ji ochránila. Odkud se vzal ten strach? Jeho příčinou byl pocit viny, jehož kořeny sahají k události, ke které došlo před mnoha léty. To je také vlastní příčinou toho, k čemu teď došlo. Pocit viny řídil a pronásledoval lidskou společnost od nepaměti. Jsem přesvědčen, že se za námi táhne jako nit a bude nás provázet až do hrobu. Já sám jsem také produktem viny, podlehl jsem jí, kdysi jsem dokonce byl jejím nevolníkem… - 151 -
Page 1 and 2:
Roger Zelazny Mé jméno je Legie -
Page 3 and 4:
„Od nepaměti, co jsem tady, je m
Page 5 and 6:
následky sabotáže. Po zhruba des
Page 7 and 8:
Došel jsem ke dveřím její kance
Page 9 and 10:
hodinou a půlnocí místního čas
Page 11 and 12:
„To místo neexistuje stejně jak
Page 13 and 14:
„Až budu něco mít.“ „To te
Page 15 and 16:
Připouštěl jsem, že se Martin c
Page 17 and 18:
„Nelíbí se mi to.“ „Mně ta
Page 19 and 20:
„Uvolni se, Schweitzere. My taky
Page 21 and 22:
Kdysi jsem dělal počítačové pr
Page 23 and 24:
„Být mimo tento systém? Mám to
Page 25 and 26:
„Možná, že ano. Nevím ale, je
Page 27 and 28:
„Protože chci chránit sám sebe
Page 29 and 30:
Druhý chlapík zvedl ruce nad hlav
Page 31 and 32:
„S někým si popovídat Cítím
Page 33 and 34:
Myslím si, že stará, věky ově
Page 35 and 36:
pravé. Mohl bych je teď vytáhnou
Page 37 and 38:
Toho nižšího z obou chlapíků j
Page 39 and 40:
„Musíme si spolu promluvit. Mohu
Page 41 and 42:
Bylo za deset minut sedm. Nalezení
Page 43 and 44:
Podíval jsem se na ni. Vypadala, j
Page 45 and 46:
Určitě si byla vědoma toho, že
Page 47 and 48:
„Že jsem posadil toho muže pod
Page 49 and 50:
V žádném případě už by však
Page 51 and 52:
Část druhá ,KJWALL,KJEK,K,KOTHAI
Page 53 and 54:
řídícího panelu. Spadla na zem
Page 55 and 56:
Zastavili jsme se. Zapálil jsem si
Page 57 and 58:
„Firma Beltrane bude potřebovat
Page 59 and 60:
„Tak hodně štěstí.“ „Dík
Page 61 and 62:
projektu typu RUMOKO, odešel na pe
Page 63 and 64:
ne příliš povedený, ale navzdor
Page 65 and 66:
jsem ho viděl jenom z moře. Má t
Page 67 and 68:
původních už bylo jen několik t
Page 69 and 70:
„Jmenuji se Madison, James Madiso
Page 71 and 72:
Znovu jsem se cítil navýsost trap
Page 73 and 74:
„Domníváte se, že jsou neustá
Page 75 and 76:
Děkuji vám, že jste mi věnovala
Page 77 and 78:
namontovány docela nedávno. Velik
Page 79 and 80:
„Nepřeháněl to Mike s drogami
Page 81 and 82:
„Řekni mi, jaké to je ložisko?
Page 83 and 84:
Doktor Barthelme odešel a my se da
Page 85 and 86:
„Není důležité, proč jsi to
Page 87 and 88:
„Otrava dusíkem.“ „Mám na m
Page 89 and 90:
„Ano?“ „Jseš si jist, ze jic
Page 91 and 92:
jsem věděl, že ho nenajdu. Siln
Page 93 and 94:
„Můj Bože!“ A pak už nic. Ve
Page 95 and 96:
Znovu se napila čaje a nějakou do
Page 97 and 98:
„Neměla jsi ho pod kontrolou, kd
Page 99 and 100: Zapomněl jsem na svou vlastní exi
Page 101 and 102: podle mého názoru hoden obdivu. J
Page 103 and 104: tomto pokusu o vytvoření fungují
Page 105 and 106: zařízení požadavky, tím více
Page 107 and 108: vlož miliardy takových neuristor
Page 109 and 110: „Když bylo konstatováno, že se
Page 111 and 112: Doktorka Thackerová mi při našem
Page 113 and 114: projekty reforem tohoto systému. N
Page 115 and 116: Důkladně si mě prohlédla, nače
Page 117 and 118: „Ne, píši populárně vědecké
Page 119 and 120: osobnosti byly velice silné a krom
Page 121 and 122: „Ne, ne úplně. Spíše nespráv
Page 123 and 124: „A chtěl byste znát můj názor
Page 125 and 126: souhlasit s vašimi názory, vždy
Page 127 and 128: zbytečnou pozornost. Já jsem dal
Page 129 and 130: zpozoroval a chvíli se na mě pozo
Page 131 and 132: „John Donne.“ „Můj bratr je
Page 133 and 134: „Okamžik, hned to zjistím,“
Page 135 and 136: „Dostal mě, když jsem hledal in
Page 137 and 138: Don mi řekl, abych vzal přilbu s
Page 139 and 140: „Velice si tě váží a cení. N
Page 141 and 142: zúčastnit naší malé oslavy. V
Page 143 and 144: Dal jsem si malý hlt ze skleničky
Page 145 and 146: Byla přece jedinou ženou v našem
Page 147 and 148: nervový systém měl být jedním
Page 149: tvarem připomínal člověka jen v
Page 153 and 154: prozkoumat cizí světy. Chci se oc
Page 155: Digitalizované 2001 RoboVa stránk
show all

Roger Zelazny Mé jméno je Legie

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?