You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Dal jsem si malý hlt ze skleničky.<br />
„Pak jsme všichni od<strong>je</strong>li k Leile. Zbytek není těžké uhodnout.<br />
Vzkřísit toho člověka nebylo možné. Dospěli jsme k závěru, že<br />
odhalení toho, k čemu došlo, by mohlo úplně zničit náš více než<br />
nákladný pro<strong>je</strong>kt. Nebyli jsme přece kriminálníci. To byl náš zatím<br />
<strong>je</strong>diný poklesek, i když nakonec skončil tak tragicky. Co bys dělal ty,<br />
kdybys byl na našem místě?“<br />
„Nevím, možná že totéž, co vy. Také bych byl otřesen.“<br />
„A to <strong>je</strong> vlastně všechno.“<br />
„A co když není?“<br />
„Co tím myslíš?“<br />
„A co bylo s Hangmanem? Řekl jste mi, že už disponoval<br />
částečným vědomím. Musel přece nějak cítit vaše vzrušení, vaše<br />
emoce. Jak na to všechno vlastně reagoval?“<br />
„Jdi, sakra, k čertu,“ řekl senátor znuděným hlasem.<br />
„Promiňte, nemyslel jsem to tak.“<br />
„Máš rodinu?“<br />
„Nemám.“<br />
„Byls někdy s nějakým malým děckem v zoologické zahradě?“<br />
„To ano.“<br />
„Tak mě možná pochopíš. Když jsem byl kdysi se svým synem<br />
v zoo, nebyly mu tehdy víc než čtyři roky. Nesměl jsem vynechat<br />
byť <strong>je</strong>n <strong>je</strong>dinou klec. Syn komentoval to, co v každé z nich viděl.<br />
Položil mi několik otázek a začal se chechtat při kleci s opicemi.<br />
Pochopil, že medvědi jsou velice milí. Určitě v nich viděl velké,<br />
plyšové hračky. A víš, co se mu nejvíce líbilo? Co se mu zalíbilo tak,<br />
že začal samou radostí skákat a křičet: ‚Podívej se, tatínku, <strong>je</strong>n se<br />
podívej!‘?“<br />
Nevěděl jsem to.<br />
„Veverka sedící na větvi stromu. Naprosté nepochopení toho,<br />
co <strong>je</strong> a co není důležité. Hangman byl dítě, a než jsem převzal <strong>je</strong>ho<br />
řízení, chápal <strong>je</strong>n to, že se s námi účastní nějaké hry. Pak došlo k té<br />
tragédii… Doufám, že jsi nikdy nezažil pocit, že došlo k něčemu<br />
příšernému v přítomnosti dítěte, které se tě důvěřivě drželo za ruku a<br />
slastně se usmívalo… Když se vracel do laboratoře, četl naše<br />
myšlenky, mo<strong>je</strong> i Davidovy.“<br />
Nějakou dobu jsme seděli mlčky a neřekli ani slovo.<br />
- 143 -
Change language