Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Po malé svačině jsem se přidal k Deemsovi a Carterovi ve<br />
skladu nářadí. Ve třech nám šla práce dobře od ruky. Protože nám do<br />
oběda zbývala chvíle času, vyrazili jsme k vraku potopené lodi.<br />
Vrak ve světle našich svítilen působil dojmem ta<strong>je</strong>mnosti a<br />
záhadná. Zlomený stěžeň, zbytky nákladu, část paluby – to bylo<br />
všechno, co zůstalo z něčích nadějí, že plavba dobře skončí. Jeho<br />
posledním zážitkem byla pravděpodobně silná bouře nebo záblesk<br />
meče a pak už <strong>je</strong>n intenzivní pocit chladu.<br />
Oběd jsme snědli v <strong>je</strong>dné hospodě na Androsu. Nějakou dobu<br />
jsme pak seděli za stolem, kouřili a rozmlouvali. Zatím jsem<br />
nepotkal Paula Vallonse, s nímž jsem měl od zítřka pracovat Zeptal<br />
jsem se na něho Deemse.<br />
„Je to pořádný kus chlapa,“ odpověděl na můj zvídavý dotaz.<br />
„Asi tak, jak ty, celkem hezoun. Je trochu uzavřený do sebe.<br />
Vynikající potápěč. S Mikem se každý víkend vláčeli až na Kariby.<br />
Klidně se s tebou vsadím, že má na každém ostrově pěknou holku.“<br />
„Co na to říká on? Jak se s tím vším vyrovnal?“<br />
„Velice dobře, jsem o tom přesvědčen. Jak jsem už řekl <strong>je</strong><br />
trochu uzavřený, nedává příliš na<strong>je</strong>vo city. Mike byl <strong>je</strong>ho starý<br />
přítel.“<br />
„Co si myslíš, co dostalo Mika?“<br />
„Jeden z těch proklatých delfínů,“ vstoupil do našeho<br />
rozhovoru Carter. „Neměli jsme si s tím nic začínat. Jednou ke mně<br />
<strong>je</strong>den z nich z ničeho nic připlaval zezdola a málem mě vylekal k<br />
smrti.“<br />
„Delfíni si velice rádi hrají,“ řekl Deems. „Určitě ti nechtěl<br />
ublížit.“<br />
„Já si myslím, že chtěl. Ta <strong>je</strong>jich hladká kůže mi připomíná<br />
mokrý balón. Odporné!“<br />
„Jsi vůči nim zaujatý. Delfíni jsou přítulní jak koťata. Určitě<br />
máš nějaké sexuální komplexy.“<br />
„To určitě! Oni…“<br />
Pochopil jsem, že <strong>je</strong> nejvyšší čas změnit téma našeho<br />
rozhovoru, protože jsem to byl já, kdo začal. Zeptal jsem se, zda <strong>je</strong><br />
pravda, že tady někde poblíž bydlí Martha Millayová.<br />
„Ano,“ odpověděl Deems. „Její dům se nachází asi šest<br />
kilometrů odtud, pokud bys šel podél břehu. Je velice hezký, i když<br />
- 64 -
Change language