Roger Zelazny Mé jméno je Legie

Rozvázal jsem svůj provizorní balík a podal mu přilbu. Odložil
sklenici s pitím a důkladně si přilbu za všech stran prohlédl. Nakonec
si ji nasadil na hlavu.
„Celkem dobře mi sedne,“ poznamenal a usmál se. Poprvé
jsem viděl, že se dokáže smát. Měl jsem v rukou mnoho fotografií, to
když jsem sbíral informace a shromažďoval údaje, ale na žádné z
nich se neusmíval. Jeho tvář měla pokaždé hněvivý nebo alespoň
neustále nespokojený výraz.
Sundal si přilbu z hlavy a položil ji na zem.
„Zajímavý přístroj,“ konstatoval. „Nikdy předtím jsme k
dispozici nic podobného neměli. Sestrojil to David Fentris. Ano, řekl
nám o tom.“ Upil ze své sklenice. „Jsi jediný žijící člověk, který
vyzkoušel a používal tenhle aparát. Myslíš si, že touhle mašinkou
půjde Hangmana zničit?“
„Byl jsem s ním v kontaktu jen několik minut. Domnívám se,
že kdybych měl k dispozici víc času, mohl bych nad ním převzít
kontrolu.“
„Tak proč se to nepodařilo Davidovi?“
„Na kazetě, kterou mi nahrál, mi řekl, že právě dělal něco na
počítači. Nejspíš neslyšel signál.“
„Proč jsi smazal tu kazetu?“
„Smazal jsem ji z důvodů, které vůbec nesouvisejí s touto
záležitostí.“
„Co to jsou za důvody?“
„Jsou to osobní důvody.“
Senátor zrudl.
„Ničením doličných předmětů se můžete dostat do pěkných
malérů.“
„Máme tedy spolu mnoho společného, nemyslíte?“
Podíval se na mě pohledem, ve kterém nebyl ani stín sympatie
nebo soucitu. Vzdychl a pomalu se uvolnil.
„Don mi řekl, že nestojí za to tě v určitých věcech k něčemu
nutit,“ konstatoval nakonec.
„To je pravda.“
„Don nezneužil tvé důvěry, i když mi musel říct pár věcí.
Myslím, že to chápeš.“
„Je mi to jasné.“
- 138 -