Roger Zelazny Mé jméno je Legie

„Ne. Pouze několik z nich, a to ještě ne na plný úvazek.“
„Mohl bych vidět lékařskou zprávu o obou obětech?“
„Mám ji s sebou i s fotografiemi jejich těl.“
„Můžeš mi říct něco víc o tom Rudi Myersovi z Androsu?“
„Byl to zdravotník. Pracoval v několika domovech pro
důchodce a staré lidi. Několikrát byl jejich chovanci obviněn z
krádeží. Několik z těchto krádeží bylo označeno za neopodstatněné.
Kvůli poslední ho ale vyhodili. Byl propuštěn z práce na základě
bojkotu svých kolegů. Došlo k tomu asi před pěti nebo šesti léty. Po
propuštění se živil všelijak, ale nikdy se nedostal do konfliktu se
zákonem. Na ostrově pracoval v posledních několika letech v něčem,
co by se dalo nazvat barem.“
„Co máš na mysli tím, v něčem, co by se dalo nazvat barem?“
„V jeho baru lze dostat nejenom alkohol, ale i drogy.“
„Jak se ten jeho pajzl jmenuje?“
„Chickcharny.“
„Co to znamená?“
„Druh místního folklóru. Chickcharny je místní duch stromů.
Je to zlý duch, něco jako elf.“
„Nežije na Androsu také Martha Millayová, ta známá
fotografka?“
„Žije.“
„Jsem její obdivovatel. Mám rád podmořské snímky a její
fotografie jsou vždy nádherné. Ona přece také napsala a vydala
několik knih o delfínech. Napadlo někoho, zeptat se jí, co si myslí o
tom, co se stalo?“
„Nebyla v té době na ostrově. Zrovna byla na jakési výpravě.“
„Doufám, že se brzy vrátí. Chtěl bych se s ní setkat“
„Tak co, bereš to nebo ne?“
„Beru. Potřebuji peníze.“
Don sáhl rukou do kapsy a vytáhl z ní tlustou obálku, kterou mi
vzápětí podal.
„Tady máš fotografie všeho, co se nám o tom podařilo získat.
Nemusím ti říkat, že to jsou…“
„Nemusíš,“ přerušil jsem ho. Schoval jsem obálku do kapsy.
„Měj se. Nashle.“
„Už jdeš?“
„Mám hodně práce.“
- 58 -