Roger Zelazny Mé jméno je Legie

„Že jsem posadil toho muže pod horkou sprchu. Dobře, to
stačí. Zbytek se dovím z novin. Odvezte mě na Špicberky.“
„Odpusť mi,“ řekla. „Dělám to, co musím. Domnívám se, že
postupuji správně. Můžeš být nevinný. Ale v takovém případě…
bych chtěla, abys věděl, že všechno to, co jsem ti předtím říkala,
stále platí. Nezlob se na mě.“
Usmál jsem se.
„O to vůbec nejde, jen bych ti už nikdy nedokázal věřit.“
Otočila se.
„Dobrou noc,“ řekl jsem jí na rozloučenou.
Odborníci mě doprovodili k vrtulníku a pomohli mi do něho
nastoupit. Byli pouze dva a pilot.
„Líbil ses jí,“ řekl mi ten, který držel v ruce pistoli.
„Nemyslím si to.“
„Jestli měla pravdu, že jsi nevinen, setkáš se s ní ještě někdy?“
„Nechci ji už nikdy vidět,“ odpověděl jsem.
Vzlétli jsme.
V dálce duněl a hřměl RUMOKO. Vyplivoval k obloze oheň a
velká oblaka kouře.
Evo, odpusť mi. Nevěděl jsem to. Nikdy jsem si nemyslel, že to
tak dopadne.
„Prý dovedete být pěkně nebezpečný,“ řekl muž sedící po mé
pravici. „Upozorňuji vás, že je naprosto bezpředmětné, abyste se o
cokoliv pokusil.“
„Ave atque, avatque,“ řekl jsem si v duchu, v srdci všech srdcí.
Do čtyřiadvaceti hodin, Alberte Schweitzere.
Když jsem obdržel Walshovy prachy, vrátil jsem se na Protea a
několik dní se věnoval meditacím. Vzhledem k tomu, že jsem během
nich nedospěl k žádným oslnivým výsledkům, jsme se s Billem
Mellingsem opili. Pak jsem použil jeho zařízení k usmrcení Alberta
Schweitzera. Billovi jsem nic neřekl, ani tu srdceryvnou story o
vynalézavé dívce s velice vyvinutým hrudníkem.
Už neexistuji. Sprovodil jsem Alberta Schweitzera ze světa.
Sám sebe neustále přesvědčuji o tom, že má další existence je zcela
nesmyslná a zbytečná.
- 47 -