Roger Zelazny Mé jméno je Legie

prozkoumat cizí světy. Chci se ocitnout v kosmu a předat vám
zprávu o tom, co jsem v něm všechno viděl.“
„Jsem přesvědčen o tom, že je mnoho lidí, kteří by ti v tom byli
velice rádi nápomocni!“
„Chci také, abys mi vyrobil zařízení pro generaci lidského
hlasu, které jsem si sám vymyslel. Chci, abys to byl právě ty. Také
chci, abys mi ho sám instaloval.“
„Proč zrovna já?“
„Neznám mnoho lidí, kteří by se v tom vyznali, a kromě toho
vidím mezi námi určitou spřízněnost podmíněnou způsobem stejně
vedeného samotářského života.“
„No, když jinak nedáš… docela rád se toho ujmu.“
„Kdybych mohl mluvit tak, jako ty, nemusel bych jít s přilbou
k mému otci, abych si s ním mohl promluvit Mohl bys jít k němu
místo mě a říct mu, že se z mé strany nemusí ničeho obávat?“
„Samozřejmě.“
„Tak pojďme.“
Vstali jsme a vydali se po schodech nahoru.
O týden později jsem pozdě večer seděl u Peabodyho a popíjel
pivo na rozloučenou.
O všem už přinesly obsáhlé informace téměř všechny deníky a
časopisy. Brockden se však postaral o to, aby verze pro tisk nebyla
tak šokující. Hangman měl každým dnem odstartovat ke hvězdám.
Vyrobil jsem mu hlasové zařízení a opravil mu všechno, co měl
vinou absolvovaného boje poškozeno. Ráno jsem se s nim rozloučil.
Stiskl jsem mu ruku. Záviděl jsem mu spoustu věcí. Mimo jiné to, že
byl zcela určitě lepším člověkem než já. Záviděl jsem mu, že je
svobodnější, než já kdykoli budu moci být, i když jsem věděl, že na
rozdíl ode mně má také celou řadu omezení, které já nikdy nebudu
mít. Cítil jsem, že je mi značně blízký díky naší společné samotářské
existenci. Přemýšlel jsem o tom, co by cítil David, kdyby se dožil
setkání s ním. A Leila a Manny?
„Můžete být hrdí,“ řekl jsem jejich symbolickým stínům, „vaše
dítě je už natolik dospělé, že vám odpustilo všechno, co jste mu
provedli.“
Tak málo toho o něm stále víme. Je možné, že kdyby tenkrát
nedošlo k onomu zabití, nestal by se Hangman nikdy tak hodně
člověkem? Řekl, že je plodem hříchu, Velkého Hříchu. Akt Stvoření
- 153 -