28.05.2013 Views

Roger Zelazny Mé jméno je Legie

Roger Zelazny Mé jméno je Legie

Roger Zelazny Mé jméno je Legie

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

„Můžeš nám teď lhát?“<br />

„Ne.“<br />

„Zase špatně položená otázka,“ poznamenal nižší muž. „On<br />

nelže. Všechno, co říká, <strong>je</strong> pravda.“<br />

„Jak tedy z něho dostaneme to, co chceme vědět?“<br />

„Nemám zdání.“<br />

Znovu mě zasypali otázkami. Nakonec jim začala docházet<br />

trpělivost.<br />

„Přesvědčil nás, že mluví pravdu. Potřebovali bychom několik<br />

dní k tomu, abychom z něho dostali to, co potřebu<strong>je</strong>me.“<br />

„Anebo…“<br />

„Ne. Máme pásky s <strong>je</strong>ho odpověďmi. Ať se snaží počítač…“<br />

Začalo svítat. Bylo mi divně. Zdálo se mi, že jsem připraven k<br />

několika malým lžím. Z okénka v kabině prosvítalo trochu světla.<br />

Trápili mě určitě několik hodin. Rozhodl jsem se to zkusit<br />

„Myslím si, že v mé kabině <strong>je</strong> nainstalován odposlech,“ řekl<br />

jsem.<br />

„Cože? Co tím myslíš?“<br />

„Bezpečnostní služba na lodi. Myslím si, že všichni technici<br />

jsou odposloucháváni.“<br />

„Kde <strong>je</strong>?“<br />

„Nevím.“<br />

„Musíme ho najít,“ řekl <strong>je</strong>den z nich.<br />

„A k čemu nám to bude?“ odpověděl druhý z nich šeptem.<br />

Musel vědět, že šepot se nenahrává. „Kdyby tomu tak opravdu bylo,<br />

byli by tady už dávno.“<br />

„Anebo čekají, až budeme úplně zabráni do práce.“<br />

Oba dva značně znejistěli. Vstal jsem, a protože jsem nenarazil<br />

na žádný odpor, roztřeseným krokem jsem se vydal ke své posteli.<br />

Pravá ruka mi jakoby náhodou sklouzla na polštář. Našel jsem<br />

pistoli. Odjistil jsem ji a vytáhl zpod polštáře. Posadil jsem se na<br />

posteli a namířil na ně.<br />

„Tak dobrá, kreténi. Teď zase budete na mé otázky odpovídat<br />

vy.“<br />

Ten vyšší se pokusil sáhnout rukou k pasu, tak jsem ho tedy<br />

střelil do ruky.<br />

„Ještě <strong>je</strong>dnou?“ řekl jsem, sundáva<strong>je</strong> přitom z pistole tlumič,<br />

který už splnil svou roli a nahradil ho polštářem.<br />

- 28 -

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!