12th International Scientific Conference, April 20-22, 2009 Brno, Czech Republic 83PROFESOR ING. JAROMÍR SOUČEKVlastislav NovákProf. Souček, osobnost obrození našeho poválečného silničního dění, význačný pedagognaší fakulty, zakládající profesor její poprvé samostatně ustavené silniční stolice – ústavu<strong>stavby</strong> silnic VŠT dr. E. Beneše v Brně.Vzpomínkou na jeho profesní činorodost si připomínáme padesátileté výročí jehodobrovolné fatální smrti.Letošní rok 2009 je půlstoletým připomenutím tragického skonu Prof. Ing. Jaromíra Součka,člověka, který se stal avantgardou našeho moderního silničního hospodářství.Dovolte mi uctít jeho památku několika glosy z období závěrečné dekády jeho života, kdy jsemměl tu čest se spolupodílet na realizaci jeho odborných cílů.Prof. Souček, osobnost vzkříšení naší silniční struktury v poválečné éře, vyrůstal v duchupatriarchální rodiny českého patriota, vysokoškolského profesora. Inženýrské studium absolvovalv době poválečné, v době po první světové válce plné euforie mladého česko-slovenského státu avlasteneckého elánu.Vybaven rodinným intelektuálním zázemím a touhou prohloubit své vědomosti, přijal studijnístáž ve Francii a posléze i studijní praktika v Americe na pozvání amerického institutu silničníagentury. Kromě získaných zkušeností byl přijat za stálého člena tamní silniční asociaces celoživotním nárokem na odborná periodika, cenné informační prameny.Po návratu ze zahraničí uplatnil své poznatky a zkušenosti (na počátku 30.let minulého století)při přestavbě naší silniční sítě, ve složité době světové krize a politického vývoje mezi světovýmiválkami. Aktivně vystupoval v rámci České silniční společnosti pro zemi Moravskoslezskou.Coby erudovaný odborník založil také úspěšnou projektovou kancelář a zřejmě (podlefotografických stop) i firmu prováděcí. Leč mocenské dozvuky již odumírající průmyslové revolucev Evropě vyústily ve druhou světovou válku s osudovými následky mnoha národů.Konec války byl příslibem nových nadějí. Prof. Souček přijal nabídku, která se neodmítá. Byljmenován profesorem na Vysoké školy technické dr. E. Beneše v Brně.Přijal úlohu, ve svém principu, dobově velmi nelehkou, laickou, ale i odbornou veřejnostínedoceňovanou.Do osnov výuky oboru inženýrské stavitelství Vysoké školy technické dr. E. Beneše v Brně bylpoprvé zapsán jako samostatný předmět „silniční stavitelství a zemní práce“ v rozsahu 2 hodinypřednášek + 2 hodiny cvičení týdně. Byl určen pro III. ročníky (5. a 6. semestr) společně pro směryA i B, jako předmět „státnicový“.Časový prostor výuky, zřejmě již tehdy nekorespondoval s objemem odborných informací čivýznamem silniční dopravy. Skutečnost skrovného časového prostoru výuky vyplývala patrně jižz historie učebních osnov, tedy stavu před druhou světovou válkou, kdy problematiku <strong>stavby</strong> silniczastřešovaly předměty železničního programu.Než však mohlo dojít k vyhodnocení stavu a k eventuelní úpravě, postihla brněnskou„techniku“ (r. 1950) pohroma. Z politického rozhodnutí byla VŠT dr. E. Beneše v Brně bez náhradyzrušená, dodnes historicky nevysvětlená. Její areál s vybavením a částečně i s pedagogickýmpersonálem připadly od r. 1951 nově zřízené vojenské technické akademii (VTA) v Brně.Ing. Vlastislav Novák, CSc.
8412th International Scientific Conference, April 20-22, 2009 Brno, Czech RepublicDíky, tehdy v pravdě hrdinskému úsilí a odporu některých představitelů stavebního odboru(fakulty) VŠT v Brně, v čele s prof. V. Menclem a tedy i za účasti prof. Součka, se podařilostavební odbor v Brně zachovat, byť za cenu delokalisace, rozmístění do několika desítek místv městě Brně, hlavně však za cenu ztrát hmotných, zejména pak ztrát nenahraditelnýchpedagogických pomůcek a sbírek.Z torza Vysoké školy technické dr. E. Beneše v Brně povstala Vysoká škola stavitelství v Brněse dvěma nově vytvořenými fakultami – inženýrského stavitelství (FIS) a architektury a pozemníchstaveb (FAPS) a dokonce s jepičí mezihrou „přifařené“ fakulty „lesnické“ k VŠS v Brně.Ústavu <strong>stavby</strong> silnic připadl dočasný azyl v budově ředitelství drah na ulici Úvoz.Stěhovacím aktem ústavu na nové působiště započala i moje školní kariéra. Přijetím nabídkyprof. Součka jsem spojil můj osud se školou stěhováním, které jsem měl příležitost prožít ještětřikrát, naposledy při návratu ústavu do mateřského areálu na ulici Veveří.Události nesmyslného a logicky nevysvětlitelného zrušení VŠT v Brně lze jistě přejítkonstatováním faktu, tak jak to učinilo mnoho jiných autorů před tím, jako že vlastně o nic nešlo,jakoby jen o samozřejmý, racionální krok této školy.Dílčí složky školy však byly stále v pohybu. Zda toto časté přemisťování bylo „vyšším“záměrem, neumím posoudit, nicméně existence školy byla nejméně ještě jednou v ohrožení.Protiakce, v níž prof. Souček hrál klíčovou roli, uvažovala respektive připravovala reálnoueventualitu, přeložení školy do zámeckého prostoru v Náměšti nad Oslavou. Verdikt ale vyznělv přemístění z budovy na Úvoze do budovy pedagogické fakulty na Poříčí v Brně. Sem přesídlil iústav <strong>stavby</strong> silnic, aby po dvou letech našel stálejší sídlo v areálu někdejšího církevního seminářena ulici Barvičova až do doby návratu do restituovaného souboru budov v Brně na ulici Veveří.Není zde na místě analyzovat příčiny a důsledky zrušené vpravdě historické Vysoké školytechnické v Brně. Absurditu akce odhalila v krátkém časovém odstupu sama historie obnovenímzrušených oborů a znovuzrozením Vysokého učení technického v Brně.Nic nemění na tom, že trosky „brněnské techniky“, Vysoká škola stavitelství, se opětprobouzela z existenční agonie, že procházela složitým, nicméně ozdravným obdobím zásadnírestrukturalizace specializací, učebních plánů, výukových předmětů ve stále nejisté budoucnosti,stálého přemísťování i vnitřního, především politického napětí.Přeměny výukových projektů byly logickým odrazem vidění životního stylu a odhadu vývojespolečnosti.Tématické rozčlenění fakult Na „občanské“ a „konstrukčně inženýrské“ <strong>stavby</strong> uvolnilomoderní rozvoj výuky a prostor ústavům pro jejich vlastní kreativitu.Poválečný vývoj v Evropě záhy odhalil ekonomické i sociální atributy automobilové dopravy.Profesionálnímu vnímání nemohl zůstat v utajení její nárok na jízdní podmínky, problém generujícíškálu souvisejících tématických okruhů od plánovacích a projektových procesů, technologickéhovývoje vý<strong>stavby</strong> a údržby, silničního hospodářství měst i aglomerací až k problémům dopravníhoinženýrství, bezpečnosti dopravy, životního prostředí apod.Prognosticky zhodnotit a vybrané spektrum témat stmelit na časově okleštěné ploše výuky bylv dobové úrovni znalostí úkol jistě obtížný. Podařilo se , z dnešního hlediska musíme profesionálnívyspělost prof. Součka a jeho manažerské schopnosti klasifikovat velmi vysoce.Příbuzná nebo návazná témata sloučil do společného předmětu, případně byla dále rozvíjená aeventuelně přetransformovaná do jiného seskupení apod.V některých případech došlo ke spolupráci a koordinaci s jinými pracovišti. Např.problematika zemin (původně v obsahu předmětu silniční stavitelství a zemní práce) bylpřekoncipován, tématicky rozšířen a jako takový přeřazen do nově formovaného předmětu „půdnímechanika“, zajišťovaného na ústavu tunelového stavitelství (prof. Mencl), později katedrygeotechniky.Podobně předmět „mechanizace a stavební stroje“ (původně založený na ústavu silničníchstaveb) se stal posléze základem pro nový, samostatný útvar.