Dopravní stavby - Fakulta stavební - Vysoké učení technické v Brně

12th International Scientific Conference, April 20-22, 2009 Brno, Czech Republic 85Zvláštní pozornost zaslouží zřízení silniční laboratoře (zkoušení zemin a analýza živičnýchsměsí), coby výchozí vybavení technologické specializace ústavu.Ústav stavby silnic zajišťoval také „státnicový“ předmět „stavbu letišť“ s výhledovýmrozšířením o téma „letového řízení“, k čemuž už nedošlo.Mottem výuky prof. Součka bylo spojení s praxí. Proto také přednášky nebo cvičení bylyprokládány krátkodobými exkurzemi.Snad za připomenutí stojí i skutečnost, že náš ústav byl poválečným novátorem zahraničníchexkurzí, organizoval vůbec jako první zahraniční výměnnou exkurzi do NDR (v r. 1956) (Prof.Souček byl na hranicích ze zahraniční cesty odvolán).Obsah přednášek pružně reagoval na potřeby praxe (např. podněty ze „silničních škol“). Prof.Souček rozvíjel kontakty a aktivoval spolupráci s odborně příbuznými organizacemi (jako bylZemský úřad, později SRDS/ÚSH či evidence kamenolomů, Strojní stanice Nové Město naMoravě, později Silniční vývoj, Dopravní stavby, Dopravoprojekt). Byl zapojen do aktivits celostátní působností. Byl aktivním členem ČSS, SIA, mezinárodní organizace AIPCR a OSŽD.Byl účastníkem tvorby celostátních norem i technických předpisů atp.Pestrou paletu odborných témat a otázek kvality výuky zajišťovali také externí specialisté,zpravidla zaměstnanci výše uvedených institucí (např. prof. Veselý, Ing. Pospíšil, Ing. Lukas, Ing.Kučera, Ing. Švejda, Ing. Vaníček a další např. z řad stavbyvedoucích či cestmistrů a příležitostně iz řad zahraničních hostů (DORNII - SSSR, dopravní průzkumy – Polsko a NDR, zesilovánídálničních betonových vozovek – NDR).Dané období bylo skoupé na studijní materiály. Snahou prof. Součka bylo předávat informacealespoň tabulkami a schématy, formou interně rozmnožených listů. Nicméně v průběhu několika letvznikly učební texty – Stavební stroje a mechanizace, Silniční vozovky, Návody do cvičení I a II adalší.Nepřehlédnutelnou popularitu si ústav získal tzv. „silniční školou“, týdenními kurzy provedoucí pracovníky v silničním hospodářství, pořádaný každý rok střídavě se sesterským ústavemna ČVUT Praha.Silniční školy, zdaleka nejen společenská událost, se staly skutečnou školou pro lidi praxe.Tématicky zaměřené přednášky vzbuzovaly u absolventů více než kladný ohlas, přinášely jim novéinformace a doplňovaly vědomosti, které neměli příležitost získat předcházejícím vzděláním.Kurzy navíc měly zpětnou vazbu, přinášely podněty pro školské osnovy a přispívaly k řešenívýzkumných úloh. V polovině 50tých let minulého století silniční školy, aktivita vysokých škol,umlkla. Akce toho druhu dostala do vínku VTS (Vědeckotechnická společnost).Labutí písní silničních škol v Brně byl seminář s tématickou novinkou „dopravní inženýrství“se zahraniční účastí, většinou zástupců škol (NDR, Polsko, Maďarsko a Rakousko).Získaný vědecký materiál se do výuky již, respektive zatím, neprosadil, nicméně se částečněuplatnil v předmětu „Doprava a městské komunikace“.Prof. Souček byl jako silničářská osobnost oceňován a přijímán praxí. Byl aktivním novátoremtechnologických postupů komposice silničních vozovek. Za zmínku jistě stojí, z dnešního pohleduúsměvné epizody z pokusných úseků stabilizací na jižní Moravě, když při míchání zeminy s pojivyzemědělským kultivátorem jej tahal v mracích vápenného prachu kravský potah. I taková byla doba.Podobně pionýrské metody výzkumu provázely průzkum „výmrazkových úseků“, tehdynového fenoménu poškozování krytů vozovek. Účelem bylo ověření účinků a příčin tvorby„hnízdových“ defektů, zejména živičných vozovek. Výsledkem se staly dnes již samozřejmé návrhydrenážní vrstvy vyúsťované do odvodňovacích systémů.Expertízy a projektování byla činnost honorovaná. Bylo by zkreslené je hodnotit jen měřítkemekonomiky, byly nesporným odborným, tudíž i pedagogickým přínosem. Byla to škola praxe jižproto, že přinášela převážně zadání problémových řešení. Byla a zůstává cestou poznání, řekněmeodborného zrání jejich aktérů.Do jisté míry to byl i zdroj financování výukových pomůcek (zejména laboratorních).