Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

8 Mezinárodní vojenská spoluprácemisi UNGCI. Slovenské republice byla vymezena účast v operaci UNOSOM. V rámcimírové operace OSN UNTAES v chorvatské východní Slavonii působil český polní chirurgickýtým. Prioritní angažovanost Československé a České republiky vyplývala jednakz důvodu dosáhnout mírového řešení konfliktu v geograficky relativně blízké vzdálenostia z historických příčin úzké svázanosti vývoje našeho státu s vývojem situace předevšímv oblasti bývalé Jugoslávie a vzájemných tradičních přátelských vztahů. Čeští vojenštípozorovatelé byli zapojeni v mírových operacích a pozorovatelských misích OSN v Mozambiku,Libérii, Abcházii a OBSE v Gruzii, Moldávii, Náhorním Karabachu, Tádžikistánua v Čečensku.Po oficiálním podpisu tzv. Daytonské smlouvy v prosinci 1995 zahájila ČR éru přednostníhovysílání jednotek do operací mnohonárodních sil pod vedením NATO, předurčenýchk vynucování míru, následné stabilizaci a obnově krizových oblastí. Jednalose především o operace IFOR, SFOR a KFOR na Balkánu, ISAF v Afghánistánu a operacemnohonárodních koaličních sil v Iráku. Mezi hlavní motivy tohoto zapojování patřil,kromě trvalého sdílení odpovědnosti ČR za dění ve světě, také eminentní zájem ČRpodpořit novou roli Severoatlantické aliance v systému kolektivní bezpečnosti v Evropěa potvrdit způsobilost země pro plnohodnotné členství v Alianci.Operace NATO v Bosně a Hercegovině IFOR a SFOR. Na základě zmíněné Daytonskésmlouvy vyjádřila vláda ČR okamžitou ochotu podpořit úsilí mezinárodníhospolečenství při prosazování této smlouvy s cílem ukončit etnický konflikt v Bosně a Hercegovině.132 ČR nasadila do operace IFOR 850 vojáků. Na rozdíl od misí pod hlavičkouOSN, kdy jednotky byly tvořeny téměř z jedné třetiny vojáky ze zálohy, jednotka v IFORbyla tvořena vojáky ze zálohy pouze z jedné pětiny. Byly rovněž diskutovány otázkymožného financování misí mimo vojenský rozpočet, otázky spojené s kvalitou materiálníhovybavení a zabezpečením personálu. 133 Velitel kontingentu byl plukovník Jiří Šedivý,který byl v květnu 1996 povýšen do hodnosti generálmajora. Prostor odpovědnosti českéjednotky byl ve velmi exponované oblasti městečka Prijedoru na severu Bosny a Hercegoviny,kde procházela etnická hranice mezi bosenskými Srby a bosenskými muslimy.V oblasti probíhaly v průběhu občanské války rozsáhlé etnické čistky, odsuny obyvatelstvaa ničení majetku. Oddělit znesvářené strany konfliktu a zajistit bezpečné podmínkypro stabilizaci a rozvoj v tomto regionu a umožnit návrat uprchlíků a distribuci humanitárnípomoci byl velmi náročný úkol. Vzhledem k podmínkám, ve kterých činnost našíjednotky probíhala, opustilo jednotku během prvních měsíců operace dalších 17 příslušníků,a to buď z důvodu špatného výkonu služby nebo na vlastní žádost.S naplněním vojenských cílů operace IFOR, zejména urychlené oddělení znesvářenýchstran konfliktu, byl silám NATO změněn charakter jejich úkolu a byla zahájena operaceSFOR a následně SFOR II. Tyto operace vedly k postupné stabilizaci, realizaci reforemv zemi (obnova politického systému a umožnění demokratických voleb, vytváření bez-132Vláda rozhodla o účasti příslušníků armády ČR v operaci ISAF 29. listopadu 1995.133 V zhledem k nespokojenosti vojáků s navrženými platovými podmínkami opustilo 26 vojáků kontingent během jehopřípravy v Českém Krumlově.107