Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

3 Integracepředevším sovětské provenience. Právě v této etapě vznikaly záměry na modernizacivzdušných sil lehkými bojovými letouny a modernizaci tanku T-72. Při konečném rozhodovánívlády byly zvažovány nejen vojenské požadavky, ale i zájmy zkomírajícíhoobranného průmyslu, který byl negativně ovlivněn omezenou poptávkou na domácíma zahraničním trhu. Vláda v tomto období usilovala o udržení výzkumných, vývojovýcha výrobních kapacit obranného průmyslu. Kvalita schválených modernizačních záměrůbyla negativně ovlivněna omezenou funkčností především dlouhodobého plánování,které bylo, vzhledem k jeho diskontinuitě, nejslabším článkem v systému plánování, programovánía rozpočtování. Vytvořený modernizační program nevycházel z potřebnýchanalýz a prognóz dlouhodobého vývoje bezpečnostního prostředí, vojenství a technologií.Některé projekty s významnými zdrojovými implikacemi se v pozdějším období ukázalyjako předimenzované s omezenou možností jejich operačního využití. V případě modernizacearmády systém demokratické kontroly selhal, protože umožnil přijetí a realizacinákladných projektů s omezenou účinností pro bezpečnost a obranu země.Resort obrany byl v etapě integrace řízen civilními osobami na pozicích ministrů.Velmi časté střídání na tomto postu však ukázalo určité limity vládnoucí elity stabilizovatvývoj v resortu obrany. 54 Armáda opětovně získala důvěru občanů a to především svýmivýsledky na taktické a operační úrovni, tj. zapojením do zahraničních misí a zvládánímkrizových stavů na území země, zejména v případě povodní v roce 1997. Výsledky názorovýchprůzkumů personální sekce MO, ale i nezávislých institucí (MARKET s. r. o.,Centrum pro výzkum veřejného mínění) potvrdily narůstající důvěru občanů k armáděv 90. let minulého století. Např. v roce 1996 důvěřovalo armádě 55 % respondentů. 55Specifické formy demokratické kontroly měly omezené a mnohdy rozporné důsledky narozvoj armády. Média a jejich informovanost o armádě byla zaměřena především na vyhledávánísenzací než na hledání konstruktivního postoje. V této etapě nefungovala rovněžkomunita, která by se konstruktivně otázkám bezpečnosti a obrany věnovala. Činnost zájmovýcha odborných organizací v armádě existovala a v určitém rámci i přispívala ke kultivacia demokratizaci armády. Realizován byl vzdělávací program pro vysoké představitele státnísprávy v rámci kurzu Bezpečnostní politiky na Vojenské akademii v Brně, který byl zaměřenna otázky demokratické kontroly armády a tvorbu bezpečnostní a obranné politiky.Vytvořené mechanismy (legislativní, institucionální) demokratické kontroly armádyv etapě integrace již plně odpovídaly západním modelům. Armáda a její příslušníci bylipoliticky neutrální. I když přetrvávaly určité nedostatky ve faktické realizaci tohotomodelu je možné konstatovat, že zejména po roce 1997 se političtí představitelé ve většímíře zapojili do definování politického zadání pro armádu. Kontrola naplňování stanovenýchcílů byla realizována transparentním způsobem při schvalování rozpočtu Parlamentema jeho zpětnovazebním vyhodnocováním. Činnost armády byla otevřena veřejnosti54Od roku 1990 do roku 1999 se v pozici ministra obrany vystřídalo celkem 7 osob. Zdroj: Ministerstvo obrany,URL [cit. 14. prosince 2005].55KŘÍŽ, Z., Civilní řízení a demokratická kontrola AČR. Peripetie transformace vojensko-civilních vztahůpo roce 1989. Masarykova univerzita v Brně, Politologický ústav, Brno, 2004, s.103.38