Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizacev armádě. Definované politické zadání, vzniklé v euforickém analyzování vývoje bezpečnostníhoprostředí, postrádalo potřebnou erudici a dlouhodobější vizi, která by jednoznačněa dlouhodobě orientovala rozvoj armády.Je nutné však zdůraznit, že představitelé vojenského velení byli vždy loajální k novépolitické reprezentaci. Tento vztah byl dlouhodobě bezproblémový, a to i přes fakt, žepřevážná část vojenských elit, na rozdíl od rozhodujících vedoucích politických představitelů,byla spjata s předlistopadovým režimem. Schvalování tzv. branné legislativy,strategických a koncepčních dokumentů týkajících se rozvoje armády, realizačních plánůa zdrojově významných a strategických akvizičních projektů, vojenských rozpočtů a použitíarmády nebo její zapojení do mezinárodních operací probíhalo vždy cestou vládya parlamentu. Dlouhodobým problémem vztahu mezi civilní tzv. politicko-vojenskou částíMinisterstva obrany a jeho odbornou – vojenskou částí byl průběh přípravy strategickýcha koncepčních dokumentů, a to zejména těch, které schvaluje vláda nebo ministr obrany.Vojenští představitelé volali po politickém zadání, po společenské objednávce, vůči kteréby orientovali budoucí rozvoj schopností armády. Ve své podstatě se tak nestalo téměřv celém průběhu 90. let minulého století. Bylo to dáno malou pozorností, kterou politickáreprezentace věnovala strategickému řízení obrany a armády. Vojenští představitelé se takdostávali do slepých uliček vleklých a mnohdy nepromyšlených reorganizačních změn. Tysice vedly ke změně kvantitativních charakteristik armády (snížení stupňů velení a řízení,snížení počtů osob a omezení početního stavu zbraní, vojenské techniky a materiálu), alejen ojediněle se projevily ve změně kvality celého armádního systému (vnitřní procesyvelení a řízení, plánování, akvizice, modernizace, výcvik a vzdělávání) a ve změně vnitřníkultury této organizace (způsoby komunikace, vedení lidí, sociální a životní podmínkyvojáků a občanských zaměstnanců). Jak uvedl J. Síla ve své stati věnované této problematicena konferenci „15 let vývoje bezpečnostní politiky a armády v Československua České republice“ v r. 2004: „… zejména exekutiva vědomě ponechává řízení rozhodovacíchprocesů při přípravě strategických výstupů na vojácích. To způsobuje, že na MOnení dostatečný počet skutečně civilních odborníků na problematiku strategického řízeníobrany a výstavby ozbrojených sil, kteří by vnesli do práce MO moderní metody a stylstrategického řízení, který je úspěšně uplatňován zejména v civilních komerčních organizacích.Místo nich přecházejí na funkce, které by měly být civilní, vojáci (nebo právěpropouštění vojáci), kteří následně zastávají i většinu vedoucích řídících funkcí (v roce2004 nebyl na MO sekčním šéfem jediný skutečný civilní odborník)". 2525 SÍLA, J., Civilní řízení a kontrola ozbrojených sil (Sborník statí z konference „15 let vývoje bezpečnostní politikya armády v Československu a České republice“), Bezpečnostní politika České republiky – výzvy a problémy,MO ČR – AVIS, Praha, 2004, s. 108, 109.26