12.07.2015 Views

Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

4 Reformyslužby. To vážně oslabilo připravenost a bojeschopnost armády, morální stav a motivacivojáků z povolání organizovat vojenský život. 73Při posuzování komunikace armády s veřejností, jako významné součásti civilníhořízení a demokratické kontroly armády, lze konstatovat, že tato komunikace neměla zpočátkusystémový charakter. Ministerstvo obrany si však potřebu komunikace s veřejnostíuvědomovalo a snažilo se nástroje komunikace účelně využívat, přičemž významnouúlohu sehrával stupeň komunikativnosti osobností stojících v čele resortu a generálníhoštábu. Až na výjimky se však většinou jednalo spíše o opatření, kterými resort obranyreagoval na žádosti, dotazy, výzvy nebo kritiku veřejnosti. Rozhodující formou komunikaceresortu obrany s veřejností byla komunikace prostřednictvím sdělovacích prostředků.Pokud jde o propagaci armády v televizi a rozhlasu došlo, ve srovnání se situací v předchozímrežimu, k jejímu výraznému omezení. Koncem 80. let k tomu zejména přispěloukončení působnosti armádní redakce v Československé televizi, zajišťující různé televiznípořady s vojenskou a bezpečnostní tematikou a zrušení pravidelného rozhlasovéhovysílání pro vojáky (Polní pošta). Intenzita pořadů o armádě v těchto druzích sdělovacíchprostředků se zvýšila až v období našeho začlenění do NATO, konání summitu NATOv Praze v roce 2002 a v souvislosti s účastí našich vojáků v mírových operacích a s profesionalizacíarmády. Obnovení pravidelných televizních a rozhlasových vysílání se všakzajistit nepodařilo. Komunikativní zaměření na cílové skupiny vnější veřejnosti bylo využívánovýrazně méně, přičemž vůči vnitřní veřejnosti, tj. příslušníkům armády a civilnímpracovníkům armády, převládalo poskytování informací pomocí armádních periodik.Resort obrany neměl až do roku 2001 žádný normativní akt kodifikující pravomoci a odpovědnostza komunikaci s veřejností a stanovující její pravidla a zásady. Situace se změnilaaž přijetím rozkazu ministra obrany o poskytování informací v důsledku vyhlášení zákonao svobodném přístupu k informacím. V době přípravy koncepce výstavby profesionálníAČR r. 2001 se již informačně-komunikační aktivity k cílovým skupinám veřejnosti stalydůležitou součástí prezentace přípravy uvedené koncepce. 744.2 Tvrdíkova reformaNa základě vládou schválených Základních strategických principů a cílů reformy ozbrojenýchsil ze srpna 2001, s cílem vytvořit plně profesionální armádu do roku 2006, vypracovaltým vládního zmocněnce pro přípravu reformy ozbrojených sil Koncepci výstavbyprofesionální Armády České <strong>republiky</strong> a mobilizace ozbrojených sil České <strong>republiky</strong>.Kromě obsahu reformy a termínu byly dalším pilířem zadání vlády finanční zdroje představovanéročním podílem 2,2 % z HDP. Při zpracování se vycházelo z hlavních faktorůovlivňujících výstavbu armády. Jednalo se především o vývoj bezpečnostního prostředí,zvláště po 11. září 2001, integraci ČR do NATO, vývoj vojenství a moderních technolo-73RAŠEK, A. (op. cit. 16), s. 20 a doplňující informace poskytnuté autorovi A. RAŠKEM dne 21. 2. 2006.74NOVÁ, D., Komunikace s veřejností – součást civilního řízení ozbrojených sil (sborník statí z konference„15 let vývoje bezpečnostní politiky a armády v Československu a České republice“), Bezpečnostní <strong>politika</strong> České<strong>republiky</strong> – výzvy a problémy, MO ČR – AVIS, Praha, 2004, s. 131–134.53

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!