Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizacearmády a Lidových milicí v operacích „Vlna“ a „Norbert“. Velení armády vydalo prohlášení,ve kterém vyjádřilo odhodlání bránit komunistický režim a „výdobytky socialismu“.Obavy z možného zneužití armády se však nikdy nenaplnily. Je pravděpodobné, že setak stalo i díky rychlosti probíhajících změn a včasné obměně funkcionářů na nejvyššíchstupních velení ministerstva obrany a armády. Radikálně smýšlejícího armádního generálaVáclavíka vystřídal již 3. prosince 1989 na postu ministra obrany umírněnější generálplukovníkMiroslav Vacek. Náčelníkem Generálního štábu byl jmenován 19. prosince1989 generálmajor Antonín Slimák.Na tom, že ČSLA dala najevo více než neutralitu vůči nastupující demokratické moci,měla výrazný podíl právě autorita a rozvaha ministra Vacka, který v souvislosti s úsilímo rychlé dosažení občansky silné kontroly armády projevil svoji loajalitu některýmirelativně rychlými a energickými opatřeními. Depolitizaci armády zahájil již v prosinci1989 zrušením politického aparátu v armádě. Rozpustil Hlavní politickou správu, kterábyla nahrazena Správou pro výchovu a kulturu a koncem roku 1990 byla reorganizovánaa přejmenována na Správu pro sociální záležitosti. Na základě zákona č. 72/1990 ze dne14. 3. 1990 byla činnost stranických organizací v armádě zakázána. Těmito opatřenímitak došlo k definitivnímu zániku podřízenosti armády komunistickému vedení. Ukončenabyla činnost Vojenské politické akademie v Bratislavě. Byly zahájeny prověrky postojůdůstojníků vůči nově nastupující moci a byli propuštěni politicky nejvíce zkompromitovanígenerálové a důstojníci. Současně z armády mohli odejít i ti, kteří nechtěli sloužitv nových společensko-politických podmínkách.K posílení důvěry nové politické elity v důstojnický sbor přispělo také to, že do jehostruktury byla začleněna asi tisícovka rehabilitovaných a reaktivovaných vojáků z povolání,kteří byli propuštěni z armády zejména po okupaci Československa vojsky Varšavskésmlouvy v srpnu 1968. Někteří z nich byli ustanoveni do významných funkcí. Jednímz nich byl Karel Pezl, který byl v květnu 1991 jmenován náčelníkem Generálního štábuv hodnosti generálporučíka. Dalším rehabilitovaným byl Antonín Rašek, který se stalv lednu 1990 civilním náměstkem ministra obrany pro sociální a humanitární věci.V polovině prosince 1989 se nejsilnější organizací ovlivňující činnost armády stalatzv. Vojenská obroda, spolu s vojenskou komisí koordinačního centra Občanského fóra.Vojenská obroda sdružovala bývalé vojáky z povolání a občanské zaměstnance propuštěnév souvislosti se srpnovou invazí v r. 1968. Její vnitřní nesourodost, odrážejícícelkové politické spektrum společnosti však zabránila tomu, aby obsadila rozhodujícímísta na Ministerstvu obrany i Generálním štábu. Zčásti se tak sice stalo, ale vliv tétoorganizace trval jen do rozpadu čSFR na dva samostatné státy. V souvislosti s eliminacítzv. osmašedesátníků byla z politického života později tato skupina vytlačovánaz armády na okraj. 1414 RAŠEK, A., Vytváření a realizace bezpečnostní politiky České republiky v devadesátých letech, Vojenské rozhledyč. 2/1999, MO ČR – AVIS, Praha, 1999, s. 18,19. RAŠEK, A., Význam civilní kontroly armády (Její historiea budoucnost), Vojenské rozhledy č. 4/2001, MO ČR – AVIS, 2001, s. 51. SZAYNA, T.S., STEINBERG, J.B., Civil-Military Relations and National Security Thinking in Czechoslovakia – A Conference Report, RAND, 1992, s. 16.21