Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

1 úvod1 ÚVODNa základě zhodnocení vybraných faktorů ovlivňujících formulování obranné politikystátu a výstavbu účinného systému obrany státu je možné identifikovat v období od konceroku 1989 do roku 2009 následující čtyři vývojové etapy tohoto procesu:1. Demokratizace – zahrnuje období demokratizace armády od listopadu roku 1989 až dorozdělení státu na konci roku 1992.2. Integrace – je spojená s obdobím příprav ČR a vlastním přistoupením k Severoatlantickésmlouvě 12. března 1999.3. Reformy – vedly k vytvoření plně profesionalizované armády a naplnění počátečníchoperačních schopností armády v roce 2006.4. Transformace – je charakteristická úsilím o vytvoření moderní armády s expedičnímischopnostmi. Proces tzv. další transformace byl v tomto smyslu zahájen v roce 2007a rozplánován do roku 2018, kdy by armáda měla dosáhnout cílové operační schopnostipotřebné pro naplnění politicko-vojenských ambicí v souladu s Vojenskou strategiíz roku 2008.Všechny tyto etapy vývoje obranné politiky a změn ve výstavbě armády jsou spojenys významnými milníky historického vývoje Československé a České republiky. DemokratizaceČSLA byla zahájena bezprostředně po sametové revoluci v listopadu roku 1989.Této etapě je věnována především druhá kapitola publikace. Přerod ČSLA v účinný nástrojobranné politiky demokratického státu byl poměrně velmi rychlý. Vytvoření základníchformálních, tedy legislativních podmínek pro zavedení civilního řízení a demokratickékontroly armády podle západních modelů se sice podařilo dosáhnout již v průběhu roku1990, ale některé negativní důsledky totalitního řízení armády jedinou vládnoucí stranouse projevovaly v průběhu celých 90. let minulého století. Potvrdilo se také, že vytvořenýlegislativní rámec, který formalizuje vztahy mezi orgány moci výkonné, zákonodárnéa právní, není plně funkční, pokud v tomto systému nejsou odborníci s potřebnouúrovní znalostí a zkušeností. Nově vznikající strany nedisponovaly dostatečným počtemtakovýchto odborníků a potýkaly se s problémem obsadit funkci ministra obrany civilníosobou a nevojákem.Etapa integrace je předmětem třetí kapitoly publikace. Byla zahájena rozdělenímfederace a armády na dva nové a zcela nezávislé celky k 1. 1. 1993. V této etapě sedefinitivně vymezuje obranná politika státu, která je orientovaná na západní politicko--vojenské demokratické struktury, tedy na kolektivní zajišťování bezpečnosti a obranystátu. Po období neujasněných přístupů k zajišťování bezpečnosti a obrany státu, které byloovlivněno negativními zkušenostmi členství státu ve Varšavské smlouvě, vítězí politickýpragmatismus. Politická rozhodnutí byla v této době ovlivněna zhoršenou bezpečnostnísituací v první polovině 90. let minulého století v souvislosti s negativním vývojem naBalkáně, spojeným s rozpadem bývalé Jugoslávie a vznikem etnického konfliktu v Bosněa Hercegovině. Cíle obranné politiky ČR byly definitivně vymezeny vydáním „Bílé knihyo obraně České republiky“ v roce 1995. Toto více než šestileté období bylo zakončenoúspěšným přistoupením ČR k Severoatlantické smlouvě v r. 1999. Tato etapa byla spojena14