Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizace Efektivně a transparentně využívat společností alokované zdroje. Rozvíjet odpovídající civilně-vojenské vztahy.Krátce po zahájení demokratizačního procesu v armádě existovala u politických elitsnaha definovat úkoly pro armádu mimo vojenské struktury. Politici si byli do jisté míryvědomi i odpovědnosti za tvorbu a udržení stávajícího vojenského potenciálu a uvolněníodpovídajících zdrojů. Nepodařilo se však vytvořit dostatečně účinné zpětnovazebnímechanismy na kontrolu účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti vynakládaných zdrojů.Po celé období demokratizačního procesu, ale i později, byla hledána hranice mezi politickýmvlivem na armádu a odborným vojenským řízením a velením. Politické vedení státunedisponovalo v daném období potřebnou úrovní odborných znalostí v oblasti výstavbya použití armády, a proto se při definování úkolů pro armádu muselo opírat o odbornávojenská doporučení a návrhy.Je rovněž pravda, že vojáci, kteří jsou odborně orientováni mnohem užším způsobem,nebyli vždy schopni pochopit komplexní souvislosti spojené s celospolečenským rozvojema závazky státu vzhledem ke svým spojencům. Politici museli zvažovat ve svém rozhodovánínejen bezpečnostní, ale i zahraničně-politické, ekonomické a sociálně-kulturnísouvislosti. Ministerstvo obrany a Generální štáb v této době nedostaly od vlády, parlamentunebo prezidenta republiky, jako vrchního velitele ozbrojených sil, žádné jasnéa srozumitelné pokyny a obě instituce se tak musely spoléhat spíše samy na sebe. 19Důsledkem tohoto stavu byla určitá nespokojenost vojáků s politickými rozhodnutími,které se projevovaly disproporcemi mezi stanovenými úkoly a k jejich naplnění uvolňovanýmizdroji a odchodem personálu. Snahou v etapě demokratizce nebylo vytvořitpodmínky pro maximalizaci vojenského potenciálu země při minimalizaci zdrojů, ale primárněšlo o to, aby nebyla armáda zneužita proti demokratizaci celé společnosti a aby byljejí masový charakter pokud možno co nejrychleji upraven změněným potřebám a omezenýmzdrojovým možnostem bez zásadních sociálních otřesů. Tyto cíle se podařilo dojisté míry naplnit.K dosažení větší účinnosti civilní a demokratické kontroly nad armádou zřídilo Federálníshromáždění v prosinci 1990 funkci civilního generálního inspektora. Vzhledemk nedosažení shody o vhodném kandidátovi byla tato funkce později zrušena. Úsilí některýchnově zvolených poslanců Federálního shromáždění, věnované problematice občanskékontroly armády, mělo v té době spíše spontánní charakter, než aby se jednalo o zahájenípromyšlené koncepce řízené politickým vedením země.Z nejvyšších státních a politických představitelů projevoval o změny v armádě největšízájem prezident Václav Havel, který jako vrchní velitel ozbrojených sil stál také v čeleprvní vlny personálních a strukturálních změn. 20 K prosazování civilního řízení a demokratickékontroly armády jmenoval prezident Havel v říjnu 1990 prvního civilního minis-19DOBROVSKÝ, L. (op. cit. 16), s. 48, 50, 52.20KHOL, R., Old Strategic Thinking in the New Environment: Problems of Adapting the Security Policy of the CzechRepublic, NATO Defence College Monograph Series, Winter 2000, s. 23, 24.24