Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

3 IntegraceUrčitá míra nejistoty a váhání při hledání nejvhodnější obranné strategie země, způsobenépravděpodobně i negativními historickými zkušenostmi s pevností spojeneckýchzávazků, se postupně přetvářejí v jednoznačnou orientaci na západní politické a vojenskéstruktury a snahu posílit vazby se Západem. Rozhodování v těchto otázkách byloovlivněno geostrategickou polohou země, jejími ekonomickými možnostmi, zdrojovýmilimity a předpokládaným odhadem vývoje bezpečnostního prostředí. Zajištění bezpečnostia obrany země se stává záležitostí komplexního charakteru, kdy se využívá potenciálúspěšné zahraniční politiky, armády, nástrojů pro zajištění vnitřní bezpečnosti a prosperujícíekonomiky.Armáda si ve druhé polovině 90. let minulého století sice zachovává základní předpokladypro obranu státu vlastními silami, ale schopnost plnit stanovené úkoly samostatněbez pomoci spojenců trvale klesala. 433.1 Řízení armády po roce 1993Od vzniku samostatné ČR a AČR k 1. 1. 1993 se vztahy mezi civilním řízením a velenímarmády i přes reálně existující a zákony nastavené formální mechanismy nevyznačovalyzásadními kvalitativními změnami. Vojenský expert Miloš Balabán na konferencik 15 letům vývoje bezpečnostní a obranné politiky upozornil, že neexistuje skutečné civilnířízení a demokratická kontrola armády, která nemůže být vnímána pouze na základě jejíhospíše formálního projevu (jmenováním civilisty na funkci ministra obrany), ale předevšímprostřednictvím soustavných zásadních a kompetentních vstupů politické reprezentace doprocesu strategického řízení obrany a armády. 44 Rovněž Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálníhoštábu, ve svém příspěvku z ledna 2009 k české vojenské transformaci upozornil naskutečnost, že tradičním cílem v civilně-vojenských vztazích je udržet vojáky mimo politiku,ale v podmínkách ČR panovala paradoxně opačná situace, jak přimět politiky k tomu,aby se věnovali i problémům obrany. 45 Jedinými institucemi, které byly reálně zapojenydo tvorby obranné politiky a strategie, byly přibližně až do r. 1997 především Ministerstvoobrany a Generální štáb. Tuto situaci ovlivňovala zejména zásada odvětvové politiky převládajícív době Klausových koaličních vlád, kdy obrannými otázkami se tak zabývaly výlučnězmíněné vojenské instituce a nikoliv vláda jako taková. Je skutečností, že vládní prioritoučíslo jedna se po vzniku samostatné ČR stala ekonomická transformace.Řízení armády bylo v průběhu 90. let minulého století negativně ovlivněno všeobecnýmodmítáním dlouhodobého plánování, termínem spojeným s předchozím režimem,pro údajnou nekompabilitu s tržní společností. Tento stav překážel formování a schválenízákladního strategického dokumentu nejvyšší politickou autoritou. V souvislosti s rozdě-43Záměr koncepce výstavby AČR do roku 2000 s výhledem do roku 2005. MO ČR 1997.44BALABÁN, M.,Tvorba a realizace bezpečnostní politiky – historická reflexe a současné výzvy (Sborník statíz konference „15 let vývoje bezpečnostní politiky a armády v Československu a České republice“), Bezpečnostnípolitika České republiky – výzvy a problémy, MO ČR – AVIS, Praha, 2004, s. 27.45ŠEDIVÁ, J., Czech military transformation. Dostupné na URL