Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

1 úvods celou řadou legislativních změn. Parlament schválil soubor tzv. branné legislativy. Bylyvypracovány a vládou přijaty základní strategické a koncepční dokumenty ovlivňujícízajišťování bezpečnosti a obrany ČR v dlouhodobějším časovém horizontu. Jednalo sezejména o „Bezpečnostní strategii České republiky“ a „Vojenskou strategii České republiky“.Ve čtvrté kapitole je pozornost autorů zaměřena na vývoj obranné politiky, který bylovlivněn především výsledkem tzv. kosovské krize a teroristickými útoky na USA dne11. září 2001. Během vojenského nasazení aliančních sil v rámci kosovské operace v roce1999 byly identifikovány závažné nedostatky v operačních schopnostech spojeneckýcharmád a to zejména evropského pilíře NATO. Byl tak zahájen proces přizpůsobování operačníchschopností armád těchto zemí měnícímu se charakteru plněných úkolů a jejichpravděpodobnému způsobu použití. V podmínkách ČR vyústil tento proces v zásadníreformu armády. Reforma vycházela ze Strategické revize obrany provedené v roce 2001.Přijaté koncepční dokumenty vedly k úplnému zrušení vojenské základní služby a vytvořeníplně profesionální armády k 1. 1. 2005. První krok reformy byl ukončen dosaženímtzv. počátečních operačních schopností na konci roku 2006. Reformní rámec byl vymezen„Koncepcí výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených silČeské republiky“ z roku 2002 a „Koncepcí výstavby profesionální Armády České republikya mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracované na nový zdrojový rámec“z roku 2003. Cílem reformy bylo vytvořit malé, mobilní, moderní a mladé síly, kterébudou schopny interoperabilního působení se spojenci. Tím měla obranná politika ČRúčinně reagovat na měnící se přístupy Aliance k vytváření operačních schopností a jejichpoužití při řešení potenciálních konfliktů ve světě. Byly aktualizovány jak Bezpečnostní,tak i Vojenská strategie ČR. Oba dokumenty akcentovaly komplexní přístup k zajišťováníbezpečnosti a obrany země ve spolupráci se spojenci. V tomto období byla pozornostpolitiků zaměřena na splnění podmínek pro vstup do EU, jejímž členem se ČR stala1. 5. 2004. Z pohledu obranné politiky usilovala ČR o podporu emancipace EU v oblastijejí bezpečnostní a obranné politiky.Poslední etapa v přizpůsobování obranné politiky státu a schopností armády měnícímse podmínkám, která je předmětem páté kapitoly, byla zahájena v roce 2007. Etapa jeoznačena jako transformační, protože reaguje na průběh transformace NATO po pražskémsummitu v roce 2002 a summitu NATO v Istanbulu v roce 2004. Důležitým impulzempro tento proces byl negativní vývoj výdajů na obranu našeho státu. V roce 2007se zásadním způsobem rozešly finanční zdroje uvolňované pro potřeby činnosti a rozvojeresortu obrany s věcnými záměry, které byly nastaveny pro druhý krok reformy doroku 2010–2012, kdy mělo být dosaženo tzv. cílové operační schopnosti. Po důslednéanalýze 8 byl resortem obrany vypracován koncepční materiál další transformace resortuMinisterstva obrany, který přijala vláda 22. října 2007. 9 Cílem transformace bylo vytvořitarmádu s expedičním charakterem schopností pro působení v rámci mnohonárodních8UV č. 640 ze dne 11. června 2007, ke Zprávě o stavu reformy ozbrojených sil ČR.9UV č. 1194 ze dne 22. října 2007, o Transformaci resortu MO.15