Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

10 Obranný průmysl10 OBRANNÝ PRŮMYSLObranný průmysl, často nazývaný také jako obranná průmyslová základna, je jednímz rozhodujících pilířů obranného potenciálu každého státu a obranná průmyslová politikaje nedílnou součástí jeho bezpečnostní politiky s úzkým provázáním na obrannou politiku.Obranný průmysl tvoří výzkumné, vývojové, výrobní a opravárenské kapacity využitelnépro zabezpečení potřeb obrany a bezpečnosti země jak z pohledu materiálního,tak i znalostního (technologického). Je nedílnou, ale do jisté míry i specifickou oblastínárodního hospodářství, protože výroba zbraní, speciální vojenské techniky a materiáluje technologicky vysoce náročná s důrazem na přesnost a kvalitu. Nákladný je rovněžvýzkum a vývoj nových technologií. Zbrojní produkce má omezené uplatnění na trhu,odběr je zpravidla závislý na chování jednoho monopolního odběratele, tj. státu. Zahraničníobchod s touto produkcí podléhá v současné době poměrně rigidní národní i mezinárodníregulaci.Z politického hlediska je obranný průmysl nejen nástrojem, ale i projevem svrchovanostikaždého státu. Umožňuje, nebo naopak nedovoluje nezávislé rozhodování v otázkáchnárodní bezpečnosti a vytváření vojenského potenciálu podle objektivních potřebzemě. Pro plnění mezinárodních závazků je existence moderního a nejen obranného průmysluprostředkem k posílení pozice země v rámci mezinárodních organizací a přispívák rozvoji vzájemně výhodné mezinárodní spolupráci.Historický vývoj a zkušenosti potvrzují, že rozvoj či útlum výroby zbraní, vojenskétechniky a materiálu byl v minulosti vždy významně ovlivňován vývojem mezinárodně--politické situace. S růstem mezinárodního napětí souvisel velmi úzce i růst poptávkypo produkci tohoto odvětví. Čtyři desetiletí trvající studená válka znamenala obrovskýrozmach ve výrobě zbraní, vojenské techniky a materiálu. Na území dnešní ČR kulminovalazbrojní výroba ve druhé polovině 80. let minulého století. Zestátněný a direktivněřízený obranný průmysl kryl v plánovitě řízené ekonomice téměř veškeré materiálníarmádní potřeby. Byl rovněž nositelem technologického pokroku a exportem své produkcei významným zdrojem devizových prostředků. Podniky zabývající se výrobouzbraní a vojenské techniky zaměstnávaly vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, která bylanadstandardně odměňována.Konec studené války a zánik bipolárně rozděleného světa po roce 1989 však vytvořilpro obranný průmysl zcela nové podmínky. Musel se přizpůsobit důsledkům celospolečenskétransformace (změna politického a ekonomického systému) a změnám bezpečnostníhoprostředí (zánik hrozby blokové konfrontace), které vedly k přehodnocení potřebobrany státu a rozpadu existujícího trhu s vojenským materiálem. Obranný průmysl setak dostal po roce 1989 v poměrně krátkém časovém intervalu do velmi složité situace,kdy procházel rozsáhlou konverzí zbrojní výroby a byl nucen hledat náhradní výrobníprogramy. V mnoha případech a odvětvích došlo k zániku jeho výzkumných, vývojovýcha výrobních schopností. Celý transformační proces obranného průmyslu byl negativněumocněn rozdělením federace v roce 1993, kdy některá významná odvětví obranného prů-138