Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

4 Reformy4 REFORMYVstupem ČR do NATO byl završen jeden ze strategických cílů ČR, který byl politickoureprezentací po roce 1989 postupně formulován. Vedle demokratizace společnostia jejího přechodu k ekonomice fungující na tržních mechanismech se po deseti letechdiplomatického úsilí podařilo ČR dosáhnout pevného mezinárodního zakotvení v politicko-vojenskýchzápadních demokratických strukturách. K Severoatlantické smlouvěnepřistoupila armáda nebo resort obrany, ale k této smlouvě přistoupila celá ČR. Pro ČRa její obranou politiku znamenal tento významný historický milník definitivní rozuzleníotázek spojených se zajišťováním její bezpečnosti a obrany. Členství v NATO neznamenalopouze garanci společného zajišťování obrany země, ale i závazek k této kolektivníobraně v rámci vlastních možností přispívat při spravedlivém sdílení společného břemene.Vstupem do NATO tak byly vytvořeny zcela nové systémové podmínky pro další rozvojarmády a otevřela se možnost definitivního vypořádání se s dědictvím studené války, kterébránilo vytvoření efektivního systému zajišťování obrany země. Začleněním do Aliancetak byl s největší pravděpodobností vytvořen i velmi důležitý předpoklad pro další pokračovánípředevším ekonomického integračního procesu do Evropské unie.Z pohledu formulování obranné politiky a výstavby armády se jednalo o významnéobdobí reformních přeměn, které bylo zahájeno strategickou revizí obrany v roce 2000a ukončeno dosažením počátečních operačních schopností armády na konci roku 2006.Strategická revize obrany představovala provedení zásadní inventury ve způsobu zajišťováníobrany ČR ve světle jejího změněného mezinárodního postavení a nastavení podmínekpro realizaci potřebných armádních reforem jako hlavního garanta praktickéhoprosazování obranné politiky státu.Reformní záměry měly jednoho významného společného jmenovatele. Na rozdílod předcházejících více či méně úspěšných reorganizačních, redislokačních iniciativa redukčních procesů byly reformní záměry orientovány na změnu kvalitativních parametrůarmády a na zvýšení efektivnosti a výkonnosti resortu obrany jako celku. Tlak nazměnu kvality ve schopnostech armády a realizovaných procesech souvisejících s jejípodporou vycházel z vnitřního sebeuvědomění si existujících nedostatků na základě zkušenostízískaných v posledních operacích na Balkáně, na základě kterých Aliance zahájilaproces rozvoje obranných schopností a zvýšila úsilí o vnitřní reformu. 67 Byl však umocněntaké dynamickým vývojem strategického prostředí (teroristické útoky na USA 11. září2001, kdy se naléhavou hrozbou pro západní civilizační okruh stává mezinárodní teroris-67NATO vyhlásilo Iniciativu ke zvýšení obranných schopností (Defence Capabilities Iniciative – DCI) na washingtonskémsummitu v roce 1999. Cílem DCI bylo posílení vojenských schopností NATO pro větší efektivitu budoucíchmnohonárodních operací. DCI podpořila mnohonárodní spolupráci uvnitř Aliance na nižších úrovních a kladla větší důrazna interoperabilitu jak mezi spojenci navzájem, tak mezi Aliancí a partnerskými státy při mírových operacích, jak tomunapř. bylo a je v Bosně a Hercegovině a Kosovu.50