Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

3 Integracevstupu a nikoliv z nadcházejícího členství v NATO a rovněž nebyl podložen schválenouBezpečnostní strategií ČR, ani Vojenskou strategií ČR, přijal ministr obrany rozhodnutík přepracování dokumentu zásadním způsobem. Nový materiál, zpracovaný jako „Koncepcevýstavby resortu obrany do roku 2004 s výhledem do roku 2009“, byl předloženvládě ke schválení v roce 1999. 63 Přijetí této koncepce vládou v červnu 1999 již předcházeloschválení „Bezpečnostní strategie ČR“ (usnesení vlády č. 123 ze dne 17. 2. 1999)a „Vojenské strategie ČR“ (usnesení vlády č. 257 ze dne 29. 3. 1999).V procesu přístupu ČR k Washingtonské smlouvě byl v závěru roku 1998 zaveden,podobně jako ve všech aliančních zemích, systém obranného plánování, řízený vládou.Za plnění úkolů a opatření obranného plánování odpovídalo MO ČR, přičemž koordinátoremplánovacích opatření k zajištění obrany se stal Výbor pro obranné plánování, jakostálý pracovní orgán Bezpečnostní rady státu (BRS).V procesu obranného plánování formulovaly orgány Aliance v roce 1998 celkem52 návrhů cílů výstavby sil pro AČR, z nichž 26 se týkalo celé armády, 14 řešilo úkolypro pozemní síly a 12 se týkalo úkolů pro vzdušné síly. ČR plně akceptovala 28 a částečně24 cílů výstavby sil. Jednotlivé cíle byly zformulovány jako návrh konkrétních požadavkůs přesným časovým vymezením, které by měla AČR realizovat v různých oblastechvýstavby i své činnosti. Realizace jednotlivých cílů byla rozvržena až do roku 2003 a bylyna ni plánovány výdaje ve výši více než 60 mld. Kč.Proces plánování sil prokázal, jak je pro resort obrany a celou státní správu nezbytnýfunkční systém střednědobého a dlouhodobého obranného plánování, založený na společnýchpodkladech o předpokládaném ekonomickém vývoji ČR. Současně vytvářel střednědobéi dlouhodobé perspektivy pro obranný průmysl a tím i de facto pozitivně ovlivňovalekonomický vývoj ČR. 64I přes objektivní existenci této potřeby se v podminkách resortu obrany nepodařilo anipo vstupu do NATO v roce 1999 vytvořit koncepční nebo plánovací dokument, který bysi uchoval svoji dlouhodobou platnost. Tento stav byl výsledkem několika faktorů. Zaprvéto byla, i přes přijaté vládní závazky, nestabilita zdrojového rámce pro financování koncepcemia plány věcně vymezených záměrů. Zadruhé to bylo dáno omezenou schopnostíresortu obrany tyto věcné záměry objektivně stanovit ve vztahu k vývoji bezpečnostníhoprostředí, vývoji ve vojenství, demografickému a technologickému vývoji a jejim důsledkůmpro obranu země a rozvoj armády v dlouhodobé perspektivě. Tento stav byl umocněnpostupnou erozí schopnosti strategického řízení a jeho potřebné podpory v celém průběhu90. let minulého století spojenou se zásadní personální obměnou a celkovou nestabilitoutěchto struktur v rámci resortu obrany.63Koncepce výstavby resortu obrany, Vojenské rozhledy č. 4/1999, MO ČR – AVIS, Praha, 1999, s. 3–15.64STRNÁDEK, J., Strategická koncepce stability a bezpečnosti pro 21. století a požadavky na obranný průmysl,Vojenské rozhledy č. 4/1999, MO ČR – AVIS, Praha, 1999, s. 23, 24.44