Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

3 Integracejeno do přípravy Národní bezpečnostní strategie, výrazně zvýšilo svou aktivitu v oblastibezpečnostní politiky až v r. 1997. Po rezignaci ministra zahraničí Josefa Zieleniece v září1997 nastoupil na jeho místo bývalý velvyslanec u NATO Jaroslav Šedivý 50 , který dobřechápal potřebu širší koordinace obranné a bezpečnostní politiky a její realizaci všestranněpodporoval. V té době došlo také ke zlepšení při posuzování obranných a bezpečnostníchotázek ve Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny v důsledku začleněníněkolika politiků s delší zkušeností z výkonných funkcí na MO do jeho činnosti. Tatopraxe pokračovala i po předčasných volbách v r. 1998, kdy tři bývalí ministři obrany(Vilém Holáň, Miloslav Výborný a Michal Lobkowicz) a dva předchozí náměstci ministrů(Petr Nečas a Miroslav Kalousek) byli zvoleni do nového parlamentu, společně s několikaposlanci z předchozího Výboru pro obranu a bezpečnost. 51V případě koaličních vlád vedených pravicovou ODS byli do funkce ministra obranya některých jeho náměstků jmenováni na základě koaliční dohody představitelé strany KDU--ČSL. Tato strana v průběhu let 1993–1997 ve funkci ministra obrany vystřídala tři politiky– A. Baudyše, V. Holáně a M. Výborného. V době úřednické vlády Josefa Tošovského odledna do června 1998 se stal ministrem obrany M. Lobkowitz z nově vytvořené Unie svobody.Žádný z uvedených politiků se přitom do té doby záležitostmi armády a obrany nikdy nezabýval.Situaci negativně ovlivňovala i tehdejší nestabilita úřednického aparátu připravujícíhopodkladové materiály pro jejich rozhodování, což vše vedlo k řadě nekoncepčních krokůa rozhodnutí, zejména v letech 1993–1995, a k uzavření některých, později kritizovanýchkontraktů (zejména nákladné modernizace tanků T-72 a nákupu 72 ks podzvukových letounůL-159). 52 Se skončením činnosti úřednické vlády a dočasným nastolením menšinové sociálnědemokratickévlády v čele s Milošem Zemanem, působící se smluvní podporou ODS, sestal ministrem obrany Vladimír Vetchý, vysokoškolský učitel na Vojenské akademii v Brně.Vstupem do NATO 12. března 1999 přijala vláda ČR novou brannou legislativu, vytvořilazákladní bezpečnostní dokumenty 53 a alokovala 2,2 % HDP pro rozpočtovou kapitoluresortu MO. Resort MO usiloval o nastartování systému plánování, programování a rozpočtování.V případě vytváření politického zadání pro armádu je možné hovořit o etapěpostupného zpřesňování úkolů, vytváření potřebné legislativy a zdrojového rámce projejich naplnění. Pro koordinaci aktivit při prosazování bezpečnostní politiky v rámci utvářeníbezpečnostního systému ČR byl vytvořen na úrovni vlády již zmíněný stálý orgán– Bezpečnostní rada státu.K naplnění politického zadání byly definovány vojenské požadavky (výstupy systémuplánování, programování a rozpočtování) na modernizaci armády, které měly vyřešit problémyse zastaráváním postupně vysluhujících zbraňových systémů a vojenské techniky,50Jaroslav Šedivý stál v čele resortu MZV v době úřednické vlády J. Tošovského, působící do předčasných volebv r. 1998.51KHOL, R. (op. cit. 20), s. 27.52EICHLER, J., Mezinárodní bezpečnostní vztahy, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů,Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka, 2004, s. 147.53Bezpečnostní strategie ČR z roku 1999, Vojenská strategie z roku 1999.37