Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizace2 DEMOKRATIZACEObdobí demokratizace obranné politiky a demokratizačních přeměn v celém systémuobrany státu začalo velmi krátce po událostech 17. listopadu 1989. Je však velmi problematickéstanovit přesné datum ukončení tohoto období. Jistě je možné souhlasit s tvrzením,že nenásilný rozpad České a Slovenské federativní republiky na dva samostatnédemokratické státy, spojený s rozdělením její armády na konci roku 1992, potvrdil existencivětšiny atributů charakterizujících způsob řízení a kontroly armád moderních demokratickýchstátů.Je nutné si uvědomit, že ČSLA byla na konci roku 1989 ze strany veřejnosti kritickyvnímána jako nástroj totalitního režimu. Reputace armády ve společnosti bylavzhledem k historickému vývoji na velmi nízké úrovni. Armáda nebyla vlastně nikdyv historii použita k obraně země před vnějším nepřítelem. Nestalo se tak v roce 1938 přiobsazení Sudet nacistickým Německem, ani při vstupu spojeneckých armád Varšavskésmlouvy v srpnu 1968, ačkoliv v obou případech armáda nedostala pokyn k obraněpříslušnými státními a politickými představiteli. V roce 1969 byla zneužita komunistickýmrežimem proti vlastním občanům, když potlačila násilným způsobem demonstraceproti vstupu vojsk Varšavské smlouvy u příležitosti prvního výročí této události.Obranná politika byla v období demokratizace zaměřena na depolitizaci ČSLA, zrušenípolitického aparátu v její organizační struktuře, zavedení zásad civilního řízení a demokratickékontroly s využitím západních demokratických modelů, vyjednání a realizacipokud možno co nejrychlejšího odsunu sovětských vojsk rozmístěných na našem území,zahájení početní redukce armády, snížení počtu zbraňových systémů, omezení rozsahunadbytečné obranné infrastruktury a změnu charakteru (doktríny) armády.Definování cílů obranné politiky bylo v tomto období ovlivněno zejména zánikem blokovékonfrontace a snížením pravděpodobnosti vzniku rozsáhlého konvenčního konfliktuv Evropě. Rozpad bývalého východního bloku (rozpuštění Varšavské smlouvy 1. července1991) a sovětského impéria (rozpad Sovětského svazu 26. prosince 1991), spojený s ekonomickýmiproblémy jednotlivých států, však uvolnil prostor pro vznik nových zdrojůnestability. Nově vznikající politická garnitura byla nucena řešit jak otázky spojené sezajištěním obrany a bezpečnosti země, tak i celou řadu problémů politického, ekonomickéhoa sociálního charakteru.Z pohledu zajišťování obrany státu byla bezprostředně po roce 1989 zvažována celářada alternativních přístupů. Diskutována byla i případná neutralita země. Mnohem většídůraz byl však položen na hledání mezinárodních záruk pro budoucí zajištění obrany přizachování věrohodné vlastní úrovně vojenských schopností. Tento požadavek vycházelz omezených zdrojových možností země zajistit její obranu samostatně. S úspěšnýmukončením odsunu sovětských vojsk na konci měsíce června 1991 a rozpuštěním Varšavskésmlouvy 1. července 1991 byl s definitivní platností vytvořen prostor pro samostatnéhledání cest k zajišťování vlastní obrany země. Jak zmínil tehdejší zástupce náměstkaministra obrany pro strategické řízení PhDr. Jaroslav Janda: „Nyní může být vyplněno18