Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

13 závěryprogramu IMET a vysílání vojenských představitelů ke studiu v Marshallově středisku.Toto zapojení vedlo zejména k rozšíření znalostí jejich účastníků o aliančních normácha operačních postupech. Úzká regionální vojenská spolupráce visegrádského uskupenítvořila a nadále představuje trvalou součást vojenské politiky státu pro posílení regionálníbezpečnosti. Významnou podporu představovala rovněž dvoustranná vojenská spoluprácese státy NATO, zejména s USA a Velkou Británií. Všechny získané zkušenosti takpřispěly k usnadnění začlenění do NATO v roce 1999, zapojování do společných aliančníchvojenských jednotek a k účasti na bezpečnostních projektech EU v rámci Evropskébezpečnostní a obranné politiky. Angažovanost ČR ve vojenské spolupráci se dále zvýšilapo získání členství v EU (2004).13.3.6 Ekonomické řízení resortu obrany a obranný průmyslOd roku 1989 se obranný průmysl ČR a jeho schopnosti významně změnily. Došlok zániku některých tradičních průmyslových odvětví, především těžké průmyslové výroby(proces byl akcelerován rozdělením federálního státu v roce 1993). Obranný průmysl sepostupně orientoval na duálně využitelné produkty (i mimo oblast vojenského použití), navýroby s vyšší technologickou úrovní, např. simulační technologie a na sektor služeb. Nadruhé straně došlo k postupnému zániku schopností vyrábět technologicky složité finálnízbraňové systémy. Posledním integrovaným programem s vlastním vývojem a výroboupřekračující rámec prototypu byl podzvukový bitevní letoun L-159 ALCA, i když podílvýroby systémového integrátora (AERO Vodochody) na celkové produkci byl poměrněvelmi nízký (řádově do 10 %). Obranný průmysl se tak v posledních letech soustředilpředevším na výrobu komponentů v rámci mezinárodní spolupráce, výrobu vojenskéhomateriálu osobního použití, produkci lehkých ručních zbraní, radiolokační, komunikačnía přepravní techniky, opravy vrtulníkové techniky a podporu specializace armády v rámciAliance v oblasti OPZHN. 277V celosvětovém měřítku je možné hodnotit podíl obranného průmyslu ČR na celkovémobchodu s vojenským materiálem ve světě jako nevýznamný. Prostředí, ve kterémprobíhal obchod s vojenským materiálem, je možné charakterizovat převisem nabídkynad poptávkou a z toho vyplývající tvrdou a nesmlouvavou konkurencí jak z východníchzemí (Čína, Rusko, Ukrajina, a další), tak i ze západních zemí (USA, Izrael, Francie,Itálie, SRN, Velká Británie). Tento fakt platí zejména v subdodávkách a u ménětechnicky složitých zbraních a zbraňových systémů, ve kterých působí právě výrobciv ČR. Technicky složité zbraně s nejmodernější technologií jsou výhradní doménounejsilnějších zbraňových integrátorů a mamutích nadnárodních společností, které si natrhu konkurují stále méně. Nároky a požadavky zákazníků se zvyšují, jejich úsilí sesoustřeďuje na pořízení co nejkvalitnějších produktů za minimální cenu, získání výhod-277 PROCHÁZKA, J., Strategické přístupy k vyzbrojování ozbrojených sil a jejich systémové využití. Univerzita obrany,Ústav strategických studií. Brno 2006. ISBN 80-7231-163-8.175