Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

5 Transformacehospodářské krize na ekonomiku země. Pokračovalo poměrně intenzivní působení Aliancea EU v operacích na Balkánu, blízkém a středním východě a do určité míry i v Africe, dokterých se ČR v rámci svých možností zapojila nebo existovala pravděpodobnost, že by setak mohlo stát v blízké budoucnosti. Například v souvislosti s možným nasazením bojovéhouskupení EU, které ČR vytvářela a měla v pohotovosti ve druhé polovině roku 2009.Zapojení ČR a jeho spojenců do zahraničních mnohonárodních operací změnilo zásadnímzpůsobem požadavky na rozvoj schopností všech armád členských zemí NATO a EU.Požadavky směřovaly především k vyšší úrovni nasaditelnosti, udržitelnosti, interoperability,ochrany vojsk v asymetrickém způsobu vedení konfliktu. Do procesu další transformaceresortu obrany ČR zasáhlo přeformulování politicko-vojenských ambicí NATO,které nově definovala ministerská směrnice NATO z roku 2006. Obecně stanovila potřebupřipravovat se na souběžné a zpravidla dlouhodobé vedení většího počtu menších operací,a to ve značných vzdálenostech od teritoria členských zemí, v náročných klimatickýcha geografických podmínkách a odlišném kulturním prostředí.Je zřejmé, že tyto okolnosti měly zcela zásadní vliv na rozvoj armád všech členskýchzemí a že proces přizpůsobování obranné politiky státu výzvám, které vycházejí z měnícíhose bezpečnostního prostředí tedy nebyl a ve své podstatě ani nemůže být nikdy ukončen.Nemůže se tak stát z toho důvodu, že prostředí, ve kterém se tento proces výstavbya rozvoje armád realizuje, se velmi dynamicky mění. Politici, koncepční pracovníci naMinistervu obrany a vojenští plánovači mají ve své činnosti pouze jednu jistotu, vše jev pohybu, změna se stala neoddělitelnou součástí jejich každodenního života a vše můžebýt a zpravidla i bude zcela jinak, než se původně zamýšlelo.Zásadním způsobem se rozšířilo spektrum úkolů, které armády plní. Jejich použitív soudobých operacích nemá pouze vojenský, ale mnohdy i nevojenský charakter. Vojácimohou souběžně plnit bojové úkoly a přitom se podílet na stabilizaci a obnově života v krizovýchoblastech, kde došlo k rozpadu celospolečenských hodnot, politického, správníhoa hospodářského systému. Každodenně musí čelit tzv. asymetrickému působení protivníka.Tento protivník není na technologicky srovnatelné úrovni a není schopen otevřeného boje,využívá však partyzánského způsobu vedení války. Mnohdy se opírá o podporu místníhoobyvatelstva, těží z dokonalé znalosti terénu, ve kterém operuje, a je velmi přizpůsobivýklimatickým podmínkám. Takový protivník je jen obtížně identifikovatelný a jeho účinnáeliminace je velmi náročná. Navíc dokáže velmi efektivně medializovat konflikt, působitna veřejnost v zemích, které jsou do operace zapojeny. Své působení dokáže materializovatdiverzními akcemi ve formě teroristických atentátů v těchto zemích. Jeho cílem jevyvolat strach u obyvatelstva, získat odpor veřejnosti proti nasazení vojsk v těchto operacícha vyvinout politický tlak na jejich odsun. K prosazení svých zájmů má asymetrickýprotivník mnohem větší časový prostor než státy mnohonárodních sil. Dlouhé operačnínasazení vojsk (hovoříme v tomto smyslu o vzniku dlouhých válek) ve velkých vzdálenostechod vlastního teritoria je ekonomicky velmi nákladné a vyžaduje udržení zdrojověvelmi náročného rotačního systému vojsk, která jsou těmito operacemi značně psychickyi fyzicky vyčerpávána.Všechny tyto aspekty a výzvy vyžadovaly zásadní změny přístupů k výstavbě armádya rozvoji jejích kvantitativních i kvalitativních charakteristik. V tomto smyslu však exis-60