Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

a strukturou velmi blížila reformě přijaté a uskutečňované až za dalších deset let. A takbyla uskutečněna řada zbytečných reorganizací a redislokací, které lidem nejen zkomplikovalyživot, ale byly i finančně velmi náročné. Jeden z ministrů obrany dokonce uvedl,že třetina výdajů našich vojenských rozpočtů byla zbytečná. Jen tak mimochodem by toznamenalo snížit náš státní dluh přinejmenším o třetinu. Podobné ztráty bychom určitězaregistrovali i při kritické analýze privatizace, průmyslové restrukturalizace, bankovníhosektoru atd. Jinak řečeno, při strategičtějším řízení, adekvátnější legislativě a důraznějšíantikorupční politice bychom mohli být bez tíživého zadlužení, které by nám např. nynípomohlo lépe překonávat současnou finanční a ekonomickou krizi.Chceme-li se poučit z polistopadové historie a ze studia této publikace, měli bychomprofesionálněji zpracovávat strategické dokumenty, jako jsou v této oblasti bezpečnostnístrategie, obranná strategie a vojenská strategie. Vždyť např. plánovaná Bezpečnostnístrategie 2005 nespatřila světlo doposud a pro odložení schválení strategie Aliance ažna konec roku 2010 se té naší dočkáme pravděpodobně až v roce 2011. Pokud se nepokusímealespoň v roce 2010 o určité provizorium. V souvislosti s orientací naší armádyna zahraniční mise nás čeká i diskuse o obraně republiky. Těžko můžeme být spokojenii se zbrojní politikou, a to jak pokud jde o funkční využití nakupovaných zbraňovýchsystém, tak i s náklady na jejich pořizování. Konečně bychom zkvalitnění civilníhořízení a kontroly armády měli vidět především v tom, aby na čelná místa na Ministerstvuobrany již přicházeli nejen kvalifikovaní politici, ale především takoví, kteří jsou zároveňdobře seznámeni s vojenskou problematikou, prošli armádou, brannými a bezpečnostnímivýbory Poslanecké sněmovny a Senátu apod. Dvacet let po listopadových událostech tojistě není požadavek nepodložený.V armádě jako v jiných institucích jde vždy především o osudy lidí. Řídíme-li ji neprofesionálně,vojáci a civilní zaměstnanci často zbytečně přerušují své kariéry, promarňujímnohdy nejproduktivnější léta svého života, vynakládají své úsilí zbytečně. A při nasazovánív zahraničních misích je dokonce ohrožováno jejich zdraví a životy. To za hlubšízamyšlení nad obrannou politikou jistě stojí.PhDr. Antonín Rašek (genmjr. v. v.)7