Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

10 Obranný průmyslRovněž bývalá Československá socialistická republika (ČSSR) navázala na tyto tradicea patřila mezi členskými státy Varšavské smlouvy k předním zbrojním producentůms výrobní specializací na výrobu tanků a bojových vozidel pěchoty. Země se postupněstala předním výrobcem těchto, ale i řady dalších významných zbrojních výrobků a největšímsvětovým výrobcem proudových cvičných letounů. V letech 1951–1972 patřiloČeskoslovensko k největším středoevropským licenčním výrobcům různých vývojovýchtypů sovětských stíhacích letounů typu MiG, kterých vyrobila okolo 3 700 kusů. 201 Zbrojnívýrobu stát podporoval svými dotacemi a její rozvoj usnadňoval „zaručený“ odbyt,smluvně zajištěný na pětileté období zejména s aliančními partnery.V ČSFR se většina produkce, zejména těžkých konvenčních zbraní, koncentrovala naSlovensku, kde bylo rozmístěno přibližně 70 podniků se zbrojní výrobou (více než dvětřetiny celkového československého obranného průmyslu), včetně subdodavatelskýchzávodů, které zaměstnávaly přibližně 100 000 osob. Zbrojní výroba představovala více než70 % produkce celého slovenského strojírenství a stala se rozhodujícím odvětvím tvorbynárodního důchodu (asi 40–50 %). V ČR byla zbývající, přibližně jedna třetina, zbrojníhoprůmyslu orientována zejména na výrobu ručních a lehkých zbraní, munice, radiotechnickýchzařízení, cvičných letounů, terénních automobilů, ochranných prostředků protizbraním hromadného ničení apod. V české letecké firmě AERO Vodochody se v letech1953–1972 vyrobila také většina proudových letounů typu MiG. V letech 1984–1988vyvezlo Československo zbraně celkem za 2,7 mld. USD a zařadilo se tak na sedmé místomezi světovými exportéry zbraní. Z celkové tehdejší československé zbrojní produkcesměřovalo do zemí sovětského bloku (včetně SSSR) okolo 80 % dodávek. 202V poválečném období dosáhla československá vojenská produkce největšího rozsahuv r. 1987, kdy představovala asi 29 mld. Kčs. Její podíl na celkové průmyslové výroběčinil téměř 3 % (v ČR 2 % a v SR 6 %) a na produkci strojírenství 10–11 % (v ČR 6 %a v SR 24 %). Na výrobě zbraní se podílelo více než 100 podniků, z nichž cca 60 se nacházelov ČR. 203Koncem 80. let se nicméně začaly projevovat v československém zbrojním odbytuvážné problémy. Mezi hlavní příčiny patřilo zejména omezování nákupů vojenské technikyaliančními partnery, a to i přes jejich smluvní zajištění. Společně s celkovým trendemzlepšování mezinárodně bezpečnostních vztahů mezi Východem a Západem, které vedloi k posilování odzbrojovacího procesu na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě(KBSE), přispěla k omezování nákupů také zhoršující se finanční situace ve všech odběratelskýchčlenských státech Varšavské smlouvy.201ŠIŠKA, M., Konec migů v Čechách, Právo, 9. 4. 2005, s. 16.202FUČÍK, J., 2.3 Rozpočtové výdaje na obranu v zemích Varšavské smlouvy v letech 1955–1989 (Krč M. a kol.:Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení), ÚMV, Praha, 2000, s. 85–91.Lukas, Z., Kap. 3. Češi a Slováci: Hospodářské a sociální diskrepance (Vodička, K., Dělení Československa. Deset letpoté…., 2003), s. 42, 43.203ČECHÁK, O., IVÁNEK, L., Zbrojní výroba, konverze, obranyschopnost. Praha 1993.140