Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

4 Reformymus vyplývající zejména z radikálního islámu). Důsledkem tohoto vývoje byla vojenskáreakce mezinárodního společenství v roce 2002 v Afghánistánu a následně v roce 2003v Iráku, které se však zúčastnil omezený počet států v rámci tzv. koalice ochotných. Tehdejšíamerická administrativa označovala toto úsilí jako válku proti terorismu.4.1 Řízení armády po roce 1999Cílem civilního řízení a demokratické kontroly po roce 1999 bylo přizpůsobit armáduzměnám bezpečnostního prostředí a novým bezpečnostním výzvám při udržení kredibilityspolehlivého spojence v rámci Aliance schopného dostát svým závazkům a spravedlivěsdílet společné břemeno při kolektivním zajišťování bezpečnosti a obrany.Skutečně smysluplné politické zadání pro armádu bylo definováno až po vstupu ČR doNATO ve formě strategických bezpečnostních dokumentů. 68 Vláda v těchto dokumentechdefinovala bezpečnostní zájmy ČR a stanovila úroveň vojensko-politických ambicí. Bezpečnostbyla v těchto dokumentech chápana komplexně a zahrnovala obranu země, vnitřníbezpečnost, diplomacii a hospodářství. V rámci reformního týmu MO ČR byly vytvořenyintelektuální předpoklady pro rozpracování politického zadání do postupných plánovitýchkroků a opatření s vymezenými cílovými stavy transformace armády. 69V etapě reforem byly již k dispozici funkční mechanismy všech forem demokratickékontroly armády. Určité problémy nastaly s obsazováním pozice ministra obrany. Do tétofunkce byli jmenováni sice civilisté, ale ve dvou případech se jednalo o bývalé příslušníkydůstojnického sboru. 70 Pro vypracování realistické koncepce reformy armády a jejíprosazení do praxe bylo potřebné, aby ministr obrany představoval osobu vysoce odborněerudovanou ve specifickém prostředí. Takovou osobu však neměla v daném časovém okamžikuvládnoucí politická reprezentace k dispozici.Vedle plně funkční demokratické kontroly ze strany prezidenta, parlamentu a vládyse rozvíjela i specifická forma demokratické kontroly armády. Především se jednaloo aktivity bezpečnostní komunity, která se formovala kolem bývalých vysokých armádníchpředstavitelů a intelektuálů (Antonín Rašek, Karel Pezl, Jan Eichler). Bezpečnostníkomunita usilovala o konstruktivní ovlivnění tvorby bezpečnostní a obranné politikyzemě, kritizovala personální praxi při navrhování a jmenování politiků či odborníků dofunkcí v bezpečnostním systému a jejich nekompetentnost pro výkon odborných funkcí.Mimo jiné kritizovala propojení (integraci) MO a GŠ jako důsledek reformních změn68Bezpečnostní strategie ČR 2001 a Bezpečnostní strategie ČR 2003.69Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace OS ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec.MO ČR, 2003.70Ing. Jaroslav TVRDÍK 2001–2003, Ing. Miroslav KOSTELKA 2003–2004.51