Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

9 Ekonomické řízeníVnitřní struktura výdajů resortu obrany se od roku 1989 vyvíjela ve vazbě na obrannoupolitiku státu a strategické cíle resortu obrany. Přehled Objemu a struktury vojenskýchvýdajů ČR (1993–2008) 176 , který je uveden v tabulce 9 – 2, obsahuje vojenské výdajerozdělené do kategorií podle metodiky OSN a porovnává jejich celkový objem se schválenýmivýdaji kapitoly ministerstva obrany ve státních rozpočtech ČR na příslušná létaa s dosaženou skutečností. Údaje jsou uváděny v milionech korun a v běžných cenách.V první polovině 90. let minulého století dominovaly výdaje na zabezpečení provozníchpotřeb resortu MO (přes 50 % z celkového rozpočtu). Tento vývoj odpovídal značnýmfinančním nárokům na zajištění provozu a údržby rozsáhlého movitého i nemovitéhomajetku resortu obrany, kterého se resort obrany sice zbavoval, ale tempo tohoto procesunebylo dostačně rychlé. Mandatorní výdaje po celé období 90. let minulého stoletínepředstavovavaly zásadní rozpočtovou zátěž. Pod kontrolou byly drženy postupnýmsnižováním počtů personálu. Rovněž cena lidské práce na trhu práce v tomto obdobíbyla poměrně nízká a resort obrany navíc využíval k zabezpečení mnoha svých činností(zejména v oblasti služeb) vojáky základní služby (úklid, drobné údržbářské práce, střeženíobjektů a strážní služba).Výdaje na zajištění potřebného rozvoje resortu obrany byly velmi nízké téměř po celá90. léta minulého století. Ke změně dochází až se vstupem do NATO. Zahájení relativněrozsáhlého modernizačního programu na přelomu tisíciletí vyvolalo obavy z možnéhopřehřátí resortu obrany, které by omezilo schopnost financovat běžný provoz a mandatornívýdaje. Je nutné říci, že tyto obavy byly zcela oprávněné a v následujícím obdobíbyly potvrzeny. Resort obrany nebyl schopen ufinancovat např. provoz všech 72 ks nověpořízených podzvukových letounů L-159 ALCA. Rozsah modernizačních programů bylvzhledem k omezeným zdrojům velmi často omezován (počty modernizované tankovétechniky, počet kolových obrněných transportérů). Docházelo tak k zavádění do provozuvelmi malých sérií nově pořizované techniky. Spíše než o sériovosti je možné hovořito zavádění prototypů. Tento trend měl samozřejmě negativní důsledky na výzkumné,vývojové a výrobní schopnosti obranného průmyslu, který nebyl schopen vykonávat zatěchto podmínek rentabilní činnost.Financování modernizace armády bylo na přelomu tisíciletí vyvažováno další redukcípersonálu a zrychlováním procesu zbavování se tíživého břemene nepotřebných zásobmateriálu a nemovitého majetku. I přes realizaci modernizačního programu však docházelok morálnímu i fyzickému zastarávání využívané vojenské techniky a materiálu a zhoršovánístavu využívané nemovité infrastruktury. Vojenské výdaje vyjádřené v procentechtvořily na přelomu tisíciletí přibližně 25 % kapitálových výdajů (výdaje pro zabezpečenínezbytné obnovy a dalšího rozvoje schopností ozbrojených sil, včetně programovéhofinancování), 42 % mandatorních výdajů (platy, pojistné a sociální dávky) a 33 % na176FUČÍK, J., Možnosti a limity využití dat o rozpočtových výdajích na obranu při analýze obranného potenciálustátu a ve strategickém plánování (Sborník statí ke konferenci „15 let vývoje bezpečnostní politiky a armádyv Československu a České republice“), Bezpečnostní politika České republiky – výzvy a problémy, MO ČR – AVIS,Praha, 2004, s. 223, 224.128