Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

12 armáda a ochrana životního prostředíPřes tato nesporně pozitivní opatření se ekologické problémy nestaly v armádě prioritníoblastí a případy vážného ekologického znečištění se začátkem 90. let nadále projevovaly.Docházelo k nim i přesto, že došlo k podstatnému snížení počtu velkých vojenských cvičení,přesunů vojsk a jiných událostí majících negativní vliv na kvalitu životního prostředí.Pokračovalo např. znečišťování ovzduší kouřem, docházelo k vypouštění odpadních vod,k hromadění ropných kalů, znečišťování půdy ropnými látkami aj. 245V následujících letech se pozornost proto soustřeďovala na ochranu všech složekživotního prostředí a dále na nakládání s odpady, akvizice výstroje a výzbroje a nákupvýrobků šetrných vůči životnímu prostředí, na ekologicky nezávadné technologie,ekologickou výchovu a vzdělávání a na ekologickou etiku. Úsilí se dále zaměřovalona plnění zahraničních úmluv na ochranu životního prostředí (např. Úmluva o zákazuvojenského nebo jakéhokoli jiného nepřátelského použití prostředků měnících životníprostředí z roku 1977) jak v míru, tak pro případ válečného konfliktu, na roli environmentálníchrizik v oblasti strategického rozhodování, programování a plánování, naekologicky nezávadný provoz objektů a výcvik vojsk, na ochranu přírody a krajiny vevojenských výcvikových prostorech, tvorbu vhodné vnitřní legislativy, řízení a jednánívojsk v environmentálním souladu při mezinárodní bezpečnosti aj. 246 K realizaci těchtoúkolů směřovalo i vydání Směrnice ředitele odboru životního prostředí Ministerstvaobrany k zabezpečení realizace Státní politiky životního prostředí v podmínkách resortuMinisterstva obrany z července 1996.Koncepce rozvoje vojenské ekologie v ozbrojených silách tak byla postavena jednakna realizaci státní ekologické politiky v resortu ministerstva obrany a jednak na zajištěníekologické kompatibility prostřednictvím mezinárodní spolupráce. V té době všaksnižoval účinnost rozvoje ekologické služby v armádě nedostatek vhodné výpočetnítechniky, která by byla schopna zajistit kompatibilitu se zahraničními databázemia komunikaci ve Výboru NATO pro výzvy moderní společnosti (Committee on theChallenges of Modern Society – CCMS), v informačním řízení systému Partnerství promír aj. 247 Zvýšené požadavky na ochranu životního prostředí vyplývající z těsné spolupráces NATO, a nárůst počtu cvičení s mezinárodní účastí ve výcvikových prostorechAČR vedly hlavního ekologa MO k vydání Metodických pokynů k zabezpečení ochranyživotního prostředí při smluvních cvičeních na území ČR v březnu 1999. 248 V návaznostina ustanovení článků o ochraně životního prostředí Základního řádu ozbrojených sil ČR(Zákl-1) a normativní výnosy a sdělení, uveřejněná ve Věstníku Ministerstva obranyv roce 1995, patří Metodické pokyny k významným mezníkům ekologizace vojenské245KOMÁR, A., Ekologie v armádě popelkou, Vojenský profesionál č. 11, 1993, MO ČR / Magnet-Press, Praha, 1993, s.2. Mika O.: Ochrana životního prostředí v AČR, Vojenský profesionál č. 6/1994, MO ČR / Magnet-Press,Praha, 1994, s. 20, 21.246Rozhovor s ředitelem odboru životního prostředí MO plk. Alešem KOMÁREM, příloha Výběru statí,MO ČR – Impuls, Praha, listopad 1996.247Tamtéž.248Metodické pokyny k zabezpečení ochrany životního prostředí při smluvních cvičeních na území České republiky,Ministerstvo obrany, sekce personální a sociální politiky, Praha, 1999.161