Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

13 závěryV souvislosti se snížením počtu VVP využívaných armádou (z původních osmi napět) zabezpečilo MO částečnou pyrotechnickou asanaci VVP Mladá a Ralsko, která bylazahájena v srpnu 1993 a ukončena v první polovině roku 2004.13.4 Překonávání důsledků studené válkyv obranné politice Československé a ČeskérepublikyČSFR a ČR se projevily jako státní útvary, které pozitivně přijaly ukončení studenéválky. Změny politických podmínek, bezpečnostního prostředí mezinárodního významu,ale i rozměru, se promítly do principiálních vnitřních změn politického systému a do změnychování armády, ale i politické reprezentace v oblasti obranné politiky. Od roku 1989 doroku 2008 uběhlo 19 let a není možné konstatovat, že již byly překonány důsledky studenéválky v konkrétních národních podmínkách. Struktura studie byla zvolena takovýmzpůsobem, aby umožnila historický exkurz do vybraných oblastí obranné politiky a praxe.Nebyla však vytvořena jako struktura vyčerpávajícího dokumentu, který by se soustředilna její všechny relevantní projevy.V závěru je vhodné zvýraznit, kdo byl základním subjektem změn obranné politiky v hodnocenémobdobí. Byli to nezkušení političtí představitelé, kteří nově vstoupili na politickouživotní dráhu po roce 1989, v roli tvůrců této politiky. Dále to byli vojenští profesionálovéve strukturách posledního federálního ministerstva obrany a v ozbrojených silách. Byli torovněž občané, kteří se o otázky bezpečnosti a obrany státu zajímají, ač nebyli součástíjiž zmíněných složek, kteří se postupně pojmenovali jako „bezpečnostní komunita“. Jejímipředstaviteli byli bývalí příslušníci ozbrojených sil, představitelé akademické, výzkumné,novinářské a další veřejnosti, kteří chtěli využít práva demokratické společnosti k vyjádřenísvých představ o směrech zajišťování obrany státu. Významnými aktéry pak byli samozřejměpředstavitelé ekonomických a hospodářských subjektů, kteří se profesně zabývalivýrobou a produkcí ve prospěch ozbrojených sil a to nejen v národním měřítku.Celý složitý a nelehký proces reformního úsilí v obranné politice ČR se předevšímvyznačoval značným počtem různých koncepčních materiálů. Měly vztah ke změnáma reformování ozbrojených sil. Ve většině případů však nebyly podloženy potřebnýmifinančními a materiálními zdroji. Ke kontinuitě reformního vývoje nepřispělo ani poměrněčasté střídání ministrů obrany (v letech 1990–2009 se jich vystřídalo čtrnáct).Občané vyjadřovali armádě a dění, které v ní probíhalo, poměrně výraznou důvěru.Podle výzkumů veřejného mínění se v letech 2001–2008 pohybovala důvěra občanůarmádě nad 60 % (pro srovnání, v roce 1996 to bylo více než 40 %). V r. 2008 tuto důvěruarmádě vyjádřilo více než 70 % občanů. 281 Armáda patřila obecně od poloviny 90. letminulého století také k institucím státní správy s nejvyšším stupněm projevované důvěryze strany občanů. Na jedné straně bylo obyvatelstvem velmi pozitivně oceňováno půso-281 Výsledky průzkumů veřejného mínění Armáda 1996-Universitas, AČR 2000 – STEM a Armáda a společnost 2008 –AUGUR Consulting. Výsledky zveřejněny v Areport 2/2009 a 3/2009. Dostupné na www.army.cz.179