Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizacevakuum existující v minulosti, kdy veškeré strategické vize a koncepce rozvoje armádynebyly zpracovávány v Praze, ale v Moskvě.“ 10Obranná politika musela v tomto období reagovat i na nově vznikající konflikty, kteréohrožovaly stabilitu a mír ve světě. Ten byl ohrožen především invazí Iráku do Kuvajtu nakonci roku 1990, která snad poprvé v historii vedla ke sjednocenému přístupu mezinárodníhospolečenství k řešení této situace (16. ledna 1991 byla zahájena operace mnohonárodníchkoaličních sil Pouštní bouře). Pro bezpečnost v Evropě měla však zásadní významv roce 1992 zahájená občanská válka v podobě etnického konfliktu v Bosně a Hercegovině,která byla spojena s rozpadem bývalé Jugoslávie. Vážné obavy z pohledu zajišťováníobrany a bezpečnosti země vzbuzoval i rozpad Sovětského svazu (v průběhu roku 1991),doprovázený vznikem nových zdrojů nestability a napětí zejména v oblasti Kavkazu.Mezi hlavní výzvy na vnitropolitické úrovni patřilo zajištění probíhajících politickýchpřeměn (demokratické volby, změna ústavy, změny v orgánech státní moci), zahájení ekonomickétransformace spojené s privatizací státních podniků a udržení sociální stability.Velkým úkolem bylo řešení otázek spojených s restrukturalizací a konverzí obranné průmyslovézákladny, která utrpěla velmi rychlým rozpadem jak zahraničního, tak i domácíhotrhu a celkovým radikálním útlumem poptávky po vojenské produkci. Obranná politikaa její praktická realizace se musela rovněž vypořádat s rozdělením státu a armády.2.1 Dědictví studené válkyPo roce 1989 bylo možné zcela oprávněně konstatovat, že v oblasti bezpečnosti a obranyzemě bylo nutné překonávat dědictví studené války. 11 Do roku 1989 vycházela koncepcezabezpečení obrany Československa z bipolárního rozdělení světa a z plné podřízenostizávazkům vyplývajícím z členství země ve Varšavské smlouvě, tj. vojensko-politickémsvazku evropských socialistických zemí, v čele s tehdejším Sovětským svazem. 12 Podobnějako armády ostatních aliančních států rovněž ČSLA byla budována a organizována podlevzoru armády Sovětského svazu a její charakter a způsob použití odpovídal politickýma vojenským ambicím Sovětského svazu. Armáda byla součástí prvního operačního sleduVaršavské smlouvy, což bylo dáno sousedstvím země s Německou spolkovou republikou,na jejímž území byly rozmístěny kromě německých jednotek i jednotky některých dalšíchčlenských států NATO. Od invaze armád pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968působila na československém území Střední skupina sovětských vojsk v počtu 73 500 osobs příslušnou vojenskou technikou. V případě mobilizace a vytvoření tzv. Československéhofrontu, se její jednotky měly stát součástí uvedeného frontu.10A revue 7/1991, Beseda u kulatého stolu na téma: Strategické řízení a řízení pomocí cílů.11Bílá kniha o obraně České republiky, 1995, MO ČR – , Praha, 1995, s. 21–29.12Vojenskopolitický svazek Varšavské smlouvy byl založen dne 14. května 1955, po začlenění SRN do Severoatlantickéaliance. Jeho členy se staly Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika,Polsko, Rumunsko a Svaz sovětských socialistických republik.19